Tato má předpověď patří hnutí STAN, které mělo přes víkend svůj volební kongres.
Parafrázuji tak v opačném smyslu slova, která použil nový první místopředseda STAN, Vlček: »Buďto se spolu uzdravíme, nebo zhyneme.«
Proč by vlastně hnutí STAN mělo dříve či později padnout pod hranici volitelnosti?
1) V posledních několika měsících došlo ke zřetězení kauz, které ukazují, že hnutí je v zásadě nezdravým a korupcí infikovaných organismem. Poslední kauza mj. ukazuje, že hnutí vzniklo jako víceméně mafiánský projekt, zorganizovaný rodinou Redlů ve Zlíně. A to za účasti otců – zakladatelů hnutí, Polčáka a Gazdíka.
Faktem je, že tolik kauz v tak krátkém časovém rozmezí nezaznamenala nikdy žádná jiná politická strana v ČR.
2) Hnutí STAN je de facto typická »pressure group« (nátlaková skupina), která se z řady důvodů, zřejmých na začátku Redlovi, Gazdíkovi a Polčákovi stala politickou stranou. Tato strana nejen, že nemá žádnou ideologii, ale ona vlastně nemá ani žádný ideový základ a vlastně od začátku jen tvrdí, že Starostové pragmaticky umí všechno zařídit. Nejtypičtěji byl tento princip vidět na příkladu zesnulého místopředsedy a bývalého budoucího ministra Michalíka, který byl skvělým starostou Dolních Břežan, ale také mužem, za kterým zůstaly podivné finanční transakce, ze kterých bylo podle všeho hnutí financováno.
3) Zdá se, že podsední z kauz, kauza Dozimetr, spojená především se jménem exnáměstka primátora Hlubučka, metastázovala nejen do struktur pražského Magistrátu, ale také na radnice městských částí Prahy a zřejmě také do některých krajů. Kromě toho metastázovala také do struktur koaliční pidistrany TOP 09, kde se zřejmě přímo dotýká bývalého předsedy TOP 09, respektive bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Ten ovšem jakékoliv spojení s kauzou odmítá. A vede si při své obraně s advokátskou drzostí velmi šikovně.
4) Do vedení hnutí STAN teď přišli většinou zcela noví lidé. Přeformátování z pozice komunálního politika do pozice politika na centrální úrovni však nebude jednoduché. V zásadě jsou to politické nuly, které hnutí nepřinesou žádný politický efekt. A místopředseda Farský, který se před celým národem demaskoval ihned po zvolení poslancem jako vyčůránek, který si chtěl na půlroku udělat výlet do Spojených států a kašlal přitom na své voliče, bude mít pro hnutí hodnotu zápornou.
Celá tato politická strana v očích veřejnosti má teď punc šejdířů a manipulátorů. Její předseda, Vít Rakušan, v sobě nenašel politickou odvahu a slušnost, aby odešel po seriálu skandálů, o jejichž podstatě buď musel vědět, anebo je hlupák, a zůstává dále ve své funkci. A to jako ministr vnitra, tedy šéf resortu, který v sobě obsahuje mj. také policii, jež šetří případ jeho bývalých kolegů (Hlubuček) a spřízněnců (Redl a spol.).
Hnutí STAN před volbami vystupovalo naprosto militantně z rádoby moralistních pozic. Moralizovalo tehdejšího premiéra Babiše a hnutí ANO, ale také koaliční sociální demokracii i prezidenta. Prostě všichni podle hnutí STAN lumpačili. Příchod hnutí STAN do vlády měl – podle nich – znamenat duchovní obrodu země. Neznamená a nebude znamenat. To už teď všichni vědí.
Zařizovat a třeba i výtečně věci lidí na komunální úrovni, je opravdu, ale opravdu něco jiného, nežli centrální politika. První zkouška hnutí bude po tomto pokusu o reparát na mimořádném kongresu, ve volbách do zastupitelstev obcí a doplňovacích senátních volbách za dva měsíce. Odečtěme si ještě čas prázdnin, přičtěme válku na Ukrajině a tuto sociální politiku vlády, raketový růst inflace a máme tu pravděpodobný odhad volebního výsledku hnutí STAN v podzimních volbách.
Zkrátka, myslím si, že hnutí STAN vlezlo do papučí, které v české vládní politice zanechalo hnutí s názvem Věci veřejné (VV). VV vstoupily do české politiky jako podnik pražských kmotrů, mající za cíl vystupovat před volbami v roce 2010 jako jakási soft sociální demokracie, se snahou odlákat co nejvíce jejích voličů k pravici. To se jim v okamžiku voleb do Sněmovny také podařilo. Pak však VV zbankrotovaly morálně i politicky.
Hnutí STAN zakončilo zatím poslední volby do Sněmovny nebývalým politickým úspěchem. Díky tomu, že se vyšplhalo bezskrupulózně po zádech koaličních Pirátů, kteří se čtyřmi poslanci zcela propadli, získalo 33 poslaneckých mandátů.
Má předpověď je, že hnutí STAN půjde cestou Věcí veřejných. Tedy, bude postupně oslabovat, až se nakonec vytratí z české politiky na celostátní úrovni úplně.
Hnutí STAN určitě nepomůže ani proces s Hlubučkovou hydrou komunálních politiků, napojených na STAN, kterým budou média zaplavována v příštích cca třech letech v průběhu vyšetřování a pak zejména soudního procesu.
Jiří Paroubek