Nepřitápějte pod bizarností a hoďte to Andrejovi

Dneska trochu odlehčím tu předvolební hysterii, která v mých očích vygradovala včera, kdy fanatická propavlovská média srovnávala »jeho« dav na Staroměstském náměstí s tím, jenž na tom samém místě vítal zlaté hochy z Nagana. Tady už si média nevidí do úst, ale přímo do huby…

Pozvu vás na výlet do minulosti. Sice ne až tolik vzdálené, ale o to zajímavější. Vrátíme se do 22. května roku 2011. Pátrala jsem po jedné informaci, když jsem na idnes.cz čirou náhodou objevila jakýsi polorozhovor, polokomentář s titulkem: »Rektora a politologa Fialu zvou do politiky, on však školu neopustí«. Hned pod titulkem a třemi řádky úvodního textu se na mě křenila buclatá tvářička toho samého Fialy, který už dnes zaujal v budoucí historii čelní místo mezi vlastizrádci českého národa. Skoro bych ho ani nepoznala. Takové přepapané nic. Nechtěla jsem říct vyžrané, abych neurazila… Nahoře na kůži ježourek a výraz hoden klasifikace, »kde nic není, ani smrt nebere.« Na výrazu hodně zapracoval. Z toho přiblblého, skoro dvanáct let starého, se v obličeji vyšvihl na docela blbého. Dozajista bych to uměla říct i peprněji, ale vrozená slušnost mě dál nepustí. Tady je můj strop (i ON nám ukázal svůj strop, vyšší než můj… nejvyšší v Evropě… – ale to sem teď nepatří).

Nejde však o blbství. Jde o profesorovu tvárnost. On je vlastně taková modelína. I z ní si vytvarujete, co zrovna potřebujete a onen novotvar taky drží po kupě.

A teď začnu tu jeho modelovatelnost dokazovat… Hodím do placu důkazy dva. Tím prvním jsou Fialova slova z počátku politické kariéry, kdy cupoval Evropskou unii tak, že na ní nechal ani milimetr nitky suché. Kdy apeloval na suverenitu českého státu, který nesmí slepě poslouchat všechno, co mu z Bruselu kážou a přikazují atd., atd.

Druhý důkaz skrývá obsah onoho zmiňovaného polorozhovoru, polokomentáře z května 2011: »S nabídkami ze strany politických subjektů od středu doprava jsem se setkal několikrát. Teď ale nemám úmysl vstoupit aktivně do politiky. A ani nepředpokládám, že by k tomu v nejbližší době došlo,« pravil tehdy, kdy ještě nekázal rukama a svým nadřízeným nevysílal JASNÉ SIGNÁLY – takřka na rok a den přesně, co v Nečasově vládě zaujal post ministra školství, mládeže a tělovýchovy. O »nejbližší« době máme zřejmě každý z nás jiné představy, že?

Dál už ten příběh znáte. Od října 2013 poslancem PČR, od ledna 2014 předsedou ODS a jak se nám ta »nejbližší« doba vzdalovala, přibývalo i funkcí – od listopadu 2017 místopředsedou Sněmovny, no a od konce listopadu 2021 předsedou Vlády ČR.

Máme to ale kliku na tyhle charaktery. Jiný takový, co před bojovou zástavou přísahal věrnost socialistickému Československu po boku Sovětské armády, se hladově dere na Hrad… ach jo, už zase ty volby. Když já ale musím. Půjdu k nim a generála určitě volit nebudu. Hodím to válečnému štváči. Tihle dva charakterové (Petr a Pavel), kteří do nás se svým suitami dnes a denně od loňského 24. února cpou, že jsme ve válce, onálepkovali toho, který říká, že válku nechce, válečným štváčem… Poněkud bizarní. Tak pod tou bizarností dál nepřitápějte a hoďte to taky Andrejovi. Od něho zhruba víme, za koho kope a co od něho čekat, a není to jen to nejhorší, jako od generála. A navíc… Monika nebyla v partaji. Eva jo.

Nezahrávejte si s budoucností, protože až Řehka zavelí »do zbraně«, bude už na všechno pozdě! A jakože se k tomu chystá. Proto oživili záložáka Pavla…

Marie Krejčíková