Byl to skvělý film. Se skvělými herci. Proto pokus najít jiného »Krále Šumavy« a natočit nyní snímek podle »skutečné události« snižuje úroveň nových tvůrců. Co však neudělat pro to, aby se minulý úspěch překryl, byť třeba paskvilem? Stejně dnes režisér i herci, i když paskvilu, dostanou lépe zaplaceno, než ti, co hráli v původním snímku. No řekněte, může někdo nahradit Lukavského, Valu, Švorcovou, Menšíka, Marvana, Holuba, Prachaře, Remundu, Holého z toho původního filmu natočeného na téma »převaděči tehdy střežených hranic«?
Proč se právě dnes zastavuji u zmíněného filmu? Protože sto let by se nyní dožil český herec, malíř i řezbář Jiří Holý, jenž právě ve zmíněném filmu hrál skvěle roli převaděče Galapetra.
Tak tedy Jiří Holý. Poznali jsme se teprve po převratu. V té době byl již penzionován. Snad proto převzal kontroverzní roli v účelovém televizním filmu o otci tehdejšího předsedy ÚV KSČM. Ona role nebyla však jeho poslední. Objevili ho v Praze Francouzi, když zde natáčeli jeden ze svých filmů a potřebovali někoho, kdo dotvoří příslušný kolorit. Tak vytvořili postavičku jakéhosi blázna, který je vlastně provází po nádherném historickém městě. Hrál tady francouzsky, ač tímto jazykem nemluvil. Francii však měl rád. Stejně jako já, a možná to nás sblížilo, když jsem ho jednou požádal o to, abych o něm mohl napsat, jako o malíři. Byl překvapen. Kdekdo si s ním chtěl popovídat o jeho herectví, já chtěl mluvit o jeho původní profesi, která v starších letech pro něho byla jen koníčkem.
Vyprávění jsem napsal, bylo uveřejněno a já jsem byl u něho od té doby vítaným hostem, pro něhož speciálně pekl svoje zelňáky. Chodíval jsem za ním, když jeho žena ještě žila, i poté, co zůstal sám, a hovořili jsme nejen o kulturních tématech, ale i o politice. Jiří Holý se totiž změnil. Nebyl tím předpřevratovým rýpalem, před nímž mě varoval jeho předlistopadový šéf, ale někým, kdo byl zklamán. A tak, když jsem ho jednou pozval na pravidelné schůzky skupiny umělců, kterou jsem vlastně spoluzorganizoval, přišel a stal se jejím pravidelným účastníkem. Tehdy přicházeli malíři Poličanský a Novák, herci Petrovická, Mixa, Hardt, Jelínek, Böhmová, Krulišová, Větrovec, Švorc, Pastorek, Marie Luisa Váchová, režiséři Sequens a Kachlík, kulturní pracovníci Borovičková, Bartoš, Gruber, Svoboda,… i Radek Brzobohatý se zastavil, Vašek Sloup, Bohouš Švarc, Čestmír Císař… a vzpomínalo se a prožívalo zklamání nad vývojem v naší vlastí. Jiří sem zapadl.
On, rodák z Ružomberoku, student grafiky a malířství, s několika přáteli za války, když byly zavřeny vysoké školy, začal hrát jako ochotník divadlo. Poté, co válka skončila, se stal členem levicové skupiny divadelníků – Obratníku, jíž zorganizoval Zdeněk Míka. Šlo v podstatě o »agitační divadlo«, které bylo lze najít »na ulicích«, tedy v místech, kde se shromažďovali lidé. Od divadla už neodešel. S Plachtovým Divadlem pod plachtou se stal členem Vesnického divadla, kde zastával i funkci výtvarníka scény, a pak už byly štace Zlín, Ostrava, Pardubice. V roce 1960 mu nabídli angažmá v Divadle E. F. Buriana a zde zůstal až do odchodu do důchodu.
A jsme tedy v době, kdy jsem ho poznal a kdy jsem občas sedával v »jeho obýváku«, kde jsme klábosili o všem, či v pronajatém sále na pražském Výstavišti. To už měl za sebou i kus kantořiny na brněnské JAMU a pražské konservatoři.
Role, v nichž hrál, by zabraly sloupce. Viděl jsem ho v několika z nich a přiznávám, že mě vždy přesvědčil. Jeho hlas byl nezaměnitelný. Proto se často jeho jméno objevovala v dabingu – dostal dokonce cenu Františka Filipovského.
Všichni však známe postavu jeho zlého krále ve Zlatovlásce, jeho role z několika dílů v »Majoru Zemanovi«, ze seriálů Nejmladší z rodu Hamrů, Zlá krev, Inženýrská Odyssea, ale i z filmů Sokolovo, Dny zrady, Osvobození Prahy, Úsměvy světa či jako představitele vetešníka Klimta v Hodinářovi.
Když jsem tak sedával u jeho zelňáků, dívával jsem se na jeho obrazy. Zářily barvami. Nadějí. Optimismem. I jeho a »má« Paříž tu byla, a Praha, kterou stejně jako já miloval. Byla to taková malá galerie Jiřího Holého. Pak se najednou něco pokazilo. Věk a nemoci vystrčily drápky. Už se nescházíme. Není s kým.
Jaroslav Kojzar
Pane Karle, já někde napsal, že lže? Odpovídáte na mou otázku, zda UDĚLAL CHYBU slovy: „Pan Pulec jistě nelže…“ Přestaňte mi vkládat do úst slova která jsem neřekl a přetáčet ta skutečně vyřčená 🙂
A co takhle nechat rozhodnutí o tom kam pojedu nebo kde budu žít na lidech ? A nebyli by mrtví….
Za normální situace jistě. Ale za války, byť „jenom“ studené? Za ekonomické blokády, organizovaného odlivu talentů a podobných špinavostí, které Západ páchal?
Odliv talentů? Oni nepochopili kde je lépe uplatnit svůj talent? Ekonomická blokáda-vždyť v socialismu si přeci stát vyrobil vše i bez prohnilého západu…..
Spousta lidí prostě jen jde za bohatstvím. A západní země jsou z historických důvodů bohatší. Stejně jako třeba arabské ropné diktatury. Tam prchají Indové, ale i Češi, a nějaká tzv. demokracie je vůbec nezajímá.
Jestliže jsme se za těchto podmínek chtěli ubránit imperialistické agresi a postupně Západ dohnat (k čemuž mohlo už dojít, nebýt „slavných“ událostí roku 89), bylo nutné přijmout na určitý čas jistá omezení. Asi jako když sami Američané po dobu druhé světové války plošně omezovali Japonce.
Ale pane Frondo, západní země jsou historicky bohaté? Víte kde bylo třeba Švédsko, Norsko, Finsko před 2 sv. válkou a kde ČSR? A bohatství Arabských zemí z ropy se datuje od 20 let a proč mezi nima není RF? Kde je ropy, pl,ynu a nerostů bambilion??
I Norsko, Švédsko a Finsko (i Dánsko) bylo před druhou světovou válkou bohatší než ČSR. Úspěšnost první republiky je spíš pověra, než co jiné.
Arabské ropné státy nebyly vystaveny zničující válce, nezachraňovaly svět. A také proti nim Západ nevedl studenou válku (protože jsou na rozdíl od socialistických zemí demokratické, že), naopak s nimi nadšeně obchodoval. A konečně, neodehrál se tam rok 89 s následným prudkým ekonomickým propadem.
Neuvěřitelně podpásové. Karel Brázda nám podsouvá (stříleli jako králíky …) zlo páchané novým bezpečnostním sborem. Samozřejmě bez důkazů. Film Král Šumavy předčí vše co bylo od té doby v tomto tématu natočeno. Adorování těch, kteří se nesmířili s novým režimem, dokonce zrádců a zločinců z rádoby nových „objektivních“ filmů z nich kouká jako tráva z bot.
Po více než pěti letech archivního bádání sestavil historik Martin Pulec seznam lidí, kteří byli zabiti při pokusu o přechod hranic tehdejšího komunistického Československa. Podle Pulce zahynulo v letech 1948 až 1989 na československých hranicích 282 lidí. Z toho bylo pohraničníky zastřeleno 145 lidí. Další lidé našli smrt v elektrickém plotu, který lemoval hranice se západními státy, nebo při střetu s nášlapnou minou. Jiní utonuli nebo byli sestřeleni v letadle. 16 lidí raději spáchalo sebevraždu, než by se nechalo zatknout, a jeden člověk byl roztrhán služebními psy.
Vy máte nějaké důkazy o zabití na hranicích od roku 1990?
Dobrá, pustil jste se do citací, co třeba toto? Seznam se stručným popisem obsahuje i údaje o tom, kterým směrem oběti mířily – 48 na naše území. Zajímavá je i tabulka s počty zadržených osob v letech 1950 – 1989. Celkem se jednalo o 48 925 osob, u 19 roků je rozdělen i poměr pokusu o vstup nebo opuštění naší republiky. Z těchto údajů lze vyčíst, že například v letech 1976 – 1980 značně převažovaly pokusy o vniknutí na území ČSSR, šlo o 4155 osob oproti 463, které chtěly do zahraničí. Celkové počty u sledovaných let ukazují, že při pokusu o vniknutí na naše území bylo zadrženo téměř 10 000 osob.
Vy jste opravdu tak naivní, že si myslíte, že v letech 1976-1980 chtělo přejít po zuby zabezpečenou hranici do komunistického ráje 4155 osob ze Západu, když mohli na rozdíl od našich občanů přejít hranici do ČSSR zcela legálně? Jen tu museli utratit dostatek západní měny, které se totalitnímu režimu hrubě nedostávalo. Všechna ta narušení hranic z Rakouska a Německa vycházela v naprosté většině z neznalosti okolí hraničního styku, kdy na západní polovině hranic žádné zátarasy nebyly a bylo snadné se dostat k těm českým. Pokud byl takový jedinec zadržen ( a nebyl přitom omylem zastřelen), byl po krátkém výslechu okamžitě propuštěn a žádné důsledky to pro něj nemělo. Na rozdíl od českých chudáků, kteří byli zadrženi na druhé straně hranic. Pro ty to mělo důsledky naprosto fatální.
Tím, pane Karle, chcete říct, že pan Pulec ve svém pětiletém bádání udělal chybu?
Pan Pulec jistě nelže, ale ve své statistice mluví o počtech zadržených, což samozřejmě nereflektuje skutečný úmysl přejít hranici do druhého státu. Možná pro vás nechápavého ještě jeden údaj, který mluví za vše. Jenom v letech 1968- 1989 opustilo republiku směrem na Západ cca 250000 občanů. Opačným směrem zamířily možná stovky a kdo ví, jestli.
Král Šumavy je jistě kvalitně natočen, hrají tam dobří herci. Kojzar nám ale opět podprahově podsouvá, že v tak kvalitně natočeném filmu přeci i obsah musí být pravdivý. Je zbytečné popisovat, že v pohraničí tehdejších let to bylo právě naopak. Chrabří pohraničníci stříleli nevinné lidi jak králíky a kopečkáři byli jediní, kteří dávali řadě lidí naději na důstojnější svobodný život v zahraničí.
A k těm hercům. Po revoluci jsme často zírali, jak někteří z nich za komunistů trpěli. O herecké ikoně Radovanu Lukavském jsme se zase dověděli, že se už před Listopadem veřejně hlásil k víře v Boha. Role uvědomělého pohraničníka v Králi Šumavy mně s tím ale příliš neštymuje, podobně jako jeho účinkování v takových „klenotech“ normalizační televizní tvorby jako byly Akce v Istanbulu nebo Tichý Američan v Praze. To už mi je milejší Švorcová, která své, i když pomýlené, přesvědčení nezradila.
Vidíte, Karle, a já si doteď myslel, že „kopečkář“ byl ten, kdo chtěl překročit hranice a nepovedlo se mu to – alespoň tak je nazývali třeba ve Skřiváncích na niti – vlastně tam to byly „kopečkářky“. Z toho, co jste napsal Vy, jsem pochopil, že pojmem „kopečkáři“ myslíte ty, kteří převáděli přes kopečky, někde jsem se dočetl, že si tak říkali agenti – chodci.
Btw – přečtěte si publikaci Martina Pulce Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek, Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945-1989 z roku 2006, možná budete přeqapen čísly v ní…
Král.šumavy je můj nej nej film a nechci si kazit zážitek novou retardovanou kulturou ,asi tak. Minulá kulturní generace byla na úrovní ,tak jako sport atd. ,proto potěší každý článek ,který pootevře okénko do soukromí ,ale ne bulvár.
Já se na „nového“ dívat nebudu-překrucovače historie nesnáším…