Od 20. ledna máme Trumpa »druhého«, zmíním se ale nejdřív o tom »prvním« (2017–2021). Ještě před jeho první inaugurací.
V Otázkách Václava Moravce 27. listopadu 2016 (ve studiu se mnou byl tehdejší ministr obrany Stropnický) jsem kromě jiného řekl i toto: »Trump říká Evropě, posilujte vy ty rozpočty, a jestli chcete svoji obranu, tak si ji tam zabezpečte, protože já tady za vás bojovat nebudu. To zatím nezměnil.« Uplynulo něco málo přes osm let a nic se v Trumpově přístupu k Evropě nezměnilo. Ba co více, nynější atak jeho administrativy ohledně zvyšování výdajů na zbrojení bude totiž ještě mnohem intenzivnější, pokud nemám použít slovo brutální. Ostatně staronový prezident USA to již mnohokrát avizoval, než tomu bylo za Trumpa »prvního«.
Nyní ale musím přejít k tomu podstatnému, co chci sdělit a co si zřejmě ne každý do důsledku uvědomuje. Ponechme nyní stranou výrok, že válku na Ukrajině zastaví do 24 hodin – to k Trumpově velikášství a teatrálnosti patří. Nicméně on ji zastaví, o tom není sporu. Samozřejmě nikoli do oněch 24 hodin, to už by se na Ukrajině neválčilo, ale zastaví. Zásadní otázka zní: V čí prospěch, v prospěch koho ji zastaví? Určitě ne ve prospěch Evropy a bude se snažit, aby to nebylo ve prospěch Ruska. Tedy pokud nechce obnovit bipolární svět a pokusit se získat Rusko na svou stranu proti Číně. V souvislosti s Ruskem bude záležet především na tom, co se dohaduje v zákulisí a kam my zatím nedohlédneme. Tedy nevím, zejména to, jak bude vypadat nejen Evropa, ale svět po rusko-ukrajinském konfliktu. Že je na stole zcela nové uspořádání, o tom nepochybujme.
Nezpochybnitelné podle mého názoru je, že po nastolení míru bude nejvíce bita Evropa. Více méně zaslouženě, to si přiznejme. Nesmyslná politika, kterou neoliberálové papouškují, tzv. euro-atlantického prostoru nese své hořké ovoce. Rusko se po bruselských sankcích obchodně orientuje na Asii a Afriku (BRICS), ostatně co s chudou Evropou, a Spojené státy si z té zbídačené Evropy udělají odbytiště svého zboží, přirozeně včetně nákupu amerických zbraní a techniky, a to v nepředstavitelně větší míře, než tomu bylo dosud. Tím Evropu, neschopnou vlastní produkce z důvodu vysokých cen energií, ropy a plynu, které budou diktovat USA, vmanévrují do pozice kolonie a Evropany do pozice otroků.
Bita bude i sama Ukrajina, kterou americké firmy zkupují ve velkém
Když k tomu připočtete migrační politiku Evropské unie, předpokládám, že na otázku, co Evropu čeká v blízké buducnosti, si odpovíte sami. V této souvislosti zmíním další výrok z citovaných OVM 27. listopadu 2016: »Jestliže po roce 2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie, vstoupila do schengenského prostoru, my nemáme vnější hranici, tak proč nemůže ta vnější hranice schengenského prostoru být chráněna? K čemu nám tedy ta armáda je? My jsme jasně říkali, že migrační krize nejde řešit tím, že tady budeme přijímat migranty. Pokud bude ten důvod, aby lidé utíkali z území, tak migrační krize bude pokračovat. Podstatné je, jestli bude zastavena příčina migrační krize a jakým způsobem.«
Ani dnes bych to neřekl jinak. Věřte mi ale, že z toho, že na má slova došlo, žádnou radost nemám. S obavami se dívám na budoucí hlavní problémy, avšak s trochou naděje, že se blíží podzimním volby. Doufám, že lidé do té doby procitnou a nepřipustí scénář z parlamentních voleb v roce 2021.
JUDr. Vojtěch Filip
Trump při své inauguraci řekl, že nebýt prezidenta Bidena, nezačala by válka na Ukrajině. Jestliže jeden prezident USA dokázal vyprovokovat válku, proč by ji jiný prezident USA nebyl schopen ukončit. Podle mne to mohl Trump učinit skutečně do 24 hodin od inaugurace jednoduše. K jeho prvním 72 dekretům mohl připojit ještě jeden, kterým by potvrdil ústní slib daný „Gorbymu“ Buschem, že se NATO již nerozšíří ani o píď na východ. Snaha rozšířit NATO o Ukrajinu, byla jedním z hlavních důvodů zahájení Putinovy „speciální operace“ na Ukrajině. Věřím, že na uvedený, nebo podobný krok nově zvoleného prezidenta USA by RF reagovala minimálně ochotou pozastavit boje (ve stávajících pozicích) a vše ostatní by již bylo otázkou pokračování diplomatických jednání, která za prezidenta Bidena pravděpodobně jeho vinou (či neschopností, duševního onemocnění) nevedla k míru, ale k válce. Zelenský je produktem politiky USA, pokud by dělal problémy, stačilo by ho upozornit na skutečnost, že jeho mandát na funkci prezidenta Ukrajiny již dávno skončil.
Jedním z prvých zklamání je samozřejmě Trumpův postoj ke Kubě.
Ač byl Putin vždy myšlením a strategií na výši, tak zahájením tzv.speciální operace si pohnojil celou celkem úspěšnou kariéru ve vedení Ruska . Ukrajinu by do NATO nevzali, bohužel jejím napadením zavlekl Rusko do horšího marasmu než byl rozpad SSSR. Prostě to nedomyslel. Kam může vše zajít.
Na sliby, které dostal Gorbačov od Bushe bohužel už dnes se.e pes. To bylo tehdy a jen na hubu. A Gorbačov jim na to skočil.
Měl podpořit napadenou Libyi, v Sýrii nečekat tak dlouho, poskytnout významnou pomoc prodemokratickým silám na Ukrajině, hned v době puče na majdanu. Ovšem je pravda, že Rusko je nesmírně oslabeno 33 lety kapitalismu.