Tu a tam probleskne zpráva, že po výpadcích mnoha léků v posledních letech nově čelíme ohrožení dodávek infusních roztoků. Infuse jsou pro záchranu životů zcela nezbytné a nenahraditelné. Ministr zdravotnictví Válek uklidňuje veřejnost, tak jako vždy, že sice nějaké dílčí problémy jsou, sníží se zásoby, ale skutečný nedostatek nehrozí. Tak doufejme, že bude mít lepší odhad, než když sliboval do roka vybudovat továrnu na výrobu Penicilinu na našem území, která zde kdysi bývala.
Za nedostatkem běžných a hojně užívaných infusních roztoků má stát poškození výrobního závodu firmy Baxter ve Spojených státech, v Severní Karolíně. Musím říci, že jsem touto informací dosti zaskočen. Velkou část běžně užívaných infusních roztoků totiž tvoří fyziologický roztok a roztoky s glukosou. Zjednodušeně řečeno, jde v prvním případě o sterilní osolenou vodu a ve druhém případě o různě koncentrovaný roztok vody s cukrem. To vše se desetiletí bez problémů vyrábělo na našem území a byli jsme v tom zcela soběstační.
Co se s našimi výrobci stalo, netuším. Byli nejspíš privatizováni a následně zlikvidováni. V současnosti se tedy osolená a oslazená sterilní voda v plastových sáčcích k nám vozí přes půl planety, ze Severní Karolíny.
To je určitě pro nás ekonomicky »výhodné«. Pochybuji, že cena produktu z USA je nižší nebo stejná ve srovnání s naší, kdysi tradiční a běžnou výrobou. Také jsem nezaznamenal, že by tato praxe vadila aktivním dekarbonizátorům z Evropské komise. Je-li něco příkladem naprosté zbytečnost a plýtvání všemi možnými zdroji, tak je to převážení stovek tun »slané a sladké« vody loděmi z USA do Evropy.
Mimochodem, základní infusní roztoky jsou i strategickým produktem, bez kterého takřka nelze vést válku. Jeden z prvních kroků u každého většího zranění je totiž okamžité podávání těchto život zachraňujících prostředků. Zdá se, že ani tento fakt nevedl v Evropě k zachování základní výrobní soběstačnosti.
Příběh s nedostatkem infusí ukázal další smutný příklad toho, co jsme my sami uměli a dovedli vyrobit a potichu to převzal někdo jiný, za což dnes platíme. Snad zůstane u toho, že jen penězi, a ne přímo lidskými životy.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD