Tak budeme mít potravinového ombudsmana. Jak pomůže se stoupajícími cenami potravin, nevím. Už to, že však bude sledovat stoupání cen a marže jednotlivých řetězců, může být pozitivní, ale co dál? Zatím můžeme napsat jen: uvidíme.
Problém je ovšem jinde. V samotném kapitalismu, pardon, liberalismu. V něm nenařídíš. Je svoboda. To, co si jeden každý urve, to se počítá. Nezáleží, jde-li o jedince, rodinné klany nebo korporace. Čím větší marže, tím více peněz je v kapse jedince, klanů nebo obchodníků. Pravdu měl encyklopedista Holbach, když svého času prohlásil: Nežije tvor nebezpečnější než obchodník, který se vydává na svůj lup. Zvláště, je-li ten lup legální a dokonce je mu při tom zajištěna svoboda a ochrana jeho investic. Ta marže, jež přesahuje někdy až dvě stě procent ceny, za níž mu výrobek prodává ten, kdo se skutečně o jeho výrobu zasloužil, je svoji výší docela učebnicovým lupem. Je to tak těžké pochopit?
Je tu však další faktor, který má nezastupitelnou úlohu ve hře. Globalizovaný obchodní kapitál, který za pomoci českých liberalistů postupně ovládl český trh. Bez těch zahraničních by to nešlo. Bez kompradorské úlohy těch našich také ne. Národní liberálové, kteří se dostali po listopadu k moci, byli totiž, jak to bývá, postupně nahrazeni kosmopolitními privatizátory a než se lidé rozkoukali, byla většina majetku prodána do zahraničí. V případě obchodu s potravinami trh ovládly nadnárodní řetězce, a aby těm nikdo nezkřivil ani vlásek, nastoupily eurounijní zákonodárci a právníci. Malí obchodníčci byli časem vytlačeni a ceny začaly určovat řetězce. Zisk začal vzrůstat. I za cenu jiné kvality, než u nich doma, inflace, ale to se jich netýkalo. Hlavně, že dost peněz, které se vydělaly na nás, přešlo přes naše hranice a napomohlo zvýšit životní úroveň obyvatel v místě sídel řetězových gigantů. Ještě se divíte, že tam, kam tyto peníze jdou, mají vyšší životní úroveň? Nebýt kdysi kolonií, dnes slabých a malých většinou východních států, nebylo by tomu tak.
Co na to Brusel? Nic? V čele rezortu je Španělka Teresa Ribera Rodríguez, specialistka na změnu klimatu. Ale proč by komisařkou pro potraviny neměla být právě klimatoložka? Alespoň ví, že výroba potravin je závislá na počasí.
Kolik korun vydělaly řetězce v Česku a kolik peněz si odnesly domů, nevím. Nechalo by se to dohledat. Vím však, kolik si vydělaly banky, které v devadesátkách rozprodaly Klausovy a Zemanovy vlády do zahraničí poté, co je oddlužily. V loňském roce to bylo 93,8 mld., o devět procent víc, než předloni. Protože v liberalismu jsou banky a jejich vypůjčovatelé propojeni doslova pupeneční šňůrou a jsou navíc svázáni se zeměmi svého původu, vysáté peníze z nás v mnoha a mnoha miliardách směřují všemi kanály do zahraničí. To pochopit dokáže snad i hloupý Honza z pohádek Boženy Němcové. Jenže už tomu nedokáže zabránit, ten drak, který chce spolknout princeznu, má mnoho hlav, protože ti, kteří nám vládli v devadesátkách, rozprodali všechno, co mohli. Není divu, že mnohý z těchto představitelů se napakoval. Stále se mi z hlavy nevykouřil zářný příklad jednoho ministra, který za pomoci kamarádů z místního zastupitelstva koupil palác na Malé Straně – vypůjčil si na něj u jedné banky, aby ho snad za dvacet čtyři hodin prodal s ohromným ziskem zahraničnímu majiteli a půjčku obratem vrátil příslušnému bankovnímu domu.
Jde mně dnes ovšem o ceny potravin. Po korunkách letí nahoru. Co dnes stálo x, zítra stojí x+2, a pozítří x+10. Lidé reptají, ale mlčí. Fialova vláda je naučila začít se bát a její aktivistická složka, její mainstreamová média, její zbytečné orgány jako byl ten, v jehož čele byl plukovník Foltýn, její herecká grupa ukřičivší všechny své kolegy, její prodloužený nátlakový sbor nazývající se Milion chvilek, tu jsou připraveny i na český Majdan. Jak dobré by bylo vmanipulovat současnou vládu do nějakého zásahu, jak bohulibý by byl alespoň jeden mrtvý (vzpomeňte studenta Šmída!).
Výdělky potravinářských řetězců (nejen jich, pochopitelně) je však nutné zajistit, práva přidat si zlodějskou marži (trh prý ukáže a donutí ceny udržet nízko!?!) i jejich přesun mimo naše hranice, je nutné zabezpečit, protože jinak hrozí arbitráže a miliardové hrozby (viz zlodějská kauza Diag Human). Zásahovat do práv zahraničních majitelů přec nelze. To by už byl konec demokracie, svobody a práva! Tak je nám to líčeno, a tak my sklápíme hlavy. Zkuste něco dělat, když majitelé (akcionáři) české Vitany — Orkla Group platí své daně v Norsku, Hamé — Orkla Group taktéž, Opavie — Mondelēz International v USA, Becherovky — Pernod Ricard ve Francii, Plzeňského Prazdroje — Asahi Group v Japonsku, Pivovarů Staropramen — Molson Coors v Kanadě/USA, Karlovarských minerálních vod – Mattoni 1873 – Pasquale Group v Itálii, Lidlu — Schwarz Gruppe v Německu, Kauflandu — Schwarz Gruppe v Německu, Billy — REWE Group v Rakousku, Penny Marketu — REWE Group v Rakousku, Tesca — Tesco plc. ve Velké Británii, Globusu — Globus Holding GmbH v Německu, Albertu — Ahold Delhaize v Nizozemsku. Pokud jsem někomu přiřkl jiný majetek, než vlastní, rád se omluvím a chybu napravím. V bussines světě se totiž často něco odprodává či prodává a jméno dalšího majitele pro nás neznalých velkých obchodních transakcí dělá jen zmatek… já nejsem Trump, abych se v tom rychle orientoval. Mám školení jen z filmu Pretty Woman, kde hlavní hrdina skupoval, aby rozprodával, aby nakonec jako moudrý muž se pod vlivem spolunocležnice rozhodl jinak. A to bude zřejmě málo. Jen vím, že ani pak daně z marží obchodníků nebudou směřovat do naší státní pokladny a že zahraniční akcionáři si budou moci koupit nové jachty a někteří dokonce letadla.
Na výše položenou otázku »Co dál?« mohu proto jen odpovědět: Uvidíme.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.