Poznal jsem dnešního zahraničně -politického prezidentova poradce Petra Koláře jako kvalifikovaného diplomata, v době kdy byl českým velvyslancem ve Spojených státech. Tehdy, v roce 2007, organizoval mou návštěvu coby předsedy opoziční sociální demokracie ve Washingtonu, a to hlavně v Kongresu USA. A udělal to dobře. Nevadilo mi ani, že o průběhu mé cesty informoval průběžně tehdejšího premiéra M. Topolánka, protože si myslím, že dvojí hra tak nějak k diplomacii patří. Neuráželo mne to.
Co mne ovšem uráží, jsou jeho nynější stanoviska především k očekávatelnému výsledku prezidentských voleb ve Spojených státech. To, že současná vládní garnitura, včetně prezidenta Pavla, kterému P. Kolář radí, je beznadějně rusofobní, dogmatická a silně neprakticky proamerická, je zřejmé. Svět na východ od řeky Moravy je pro ně těžko pochopitelný a vlastně nepřijatelný.
Je zvláštní, že P. Kolář ve svých vyjádřeních, mj. ve svém dnešním rozhovoru v deníku Právo (4. 11.), které jistě přenáší také na prezidenta republiky, nemá problém se stupňováním zbrojní a materiální pomoci Ukrajině ze strany Západu.
Všichni progresivisté jeho typu se pohoršují nad případnou účastí severokorejských vojáků ve válečné vřavě na Ukrajině. Přitom tento konflikt již dávno internacionalizovali. Internacionalizují jej např. přítomností žoldnéřů ze všech možných zemí Západu i odjinud na straně ukrajinské armády. A zejména poskytováním velmi potřebných, vlastně životně důležitých zpravodajských informací Ukrajině, které ukrajinské armádě umožňují čelit drsným ruským útokům.
Co mne ovšem zejména znepokojilo ve vyjádřeních P. Koláře v jeho velmi rozsáhlém rozhovoru v deníku Právo, je to, že by bez problémů a lehkomyslně doporučil použití raket s dalekým doletem, kterými by Ukrajinci mohli zasahovat cíle v hloubi území Ruska. Kolář se přitom nebojí, že by tento faktor považovalo Rusko za casus belli, tedy za důvod k válce.
Přitom v souvislosti s D. Trumpem hovoří o tom, že on, jako americký prezident, by přiblížil svět globálnímu světovému konfliktu. Strategií menší země, jako je naše republika, by za každé vlády, a to i za vlády, která by hájila suverenitu státu lépe nežli Fialova vláda, mělo být čekat trpělivě na výsledek prezidentských voleb a také voleb do Kongresu USA. Bez velkých komentářů, bez vyjadřování sympatií té či oné straně. Ať si to přejeme nebo ne, jsou Spojené státy naším nejvýznamnějším spojencem.
A jak se na to dívá Petr Kolář? V podstatě tak, jak se vyjádřil v roce 2022 prezident Pavel. Ten veřejné řekl, že Donald Trump je »odpudivý člověk«. P. Kolář, jako formální či neformální poradce (placený možná někým jiným, nebo vůbec ne), místo aby bagatelizoval tato slova, tak sděluje, že s tímto výrazem, že Donald Trump je »odpudivý«, naprosto souhlasí. Cituji z jeho dnešního vyjádření: »A to je naprostá pravda. Z mého pohledu je to naprosto odpudivá bytost.« Prostě současná vládní garnitura Česka, včetně prezidenta a včetně Fialovy vlády, vsadila na zvolení progresivisticky se vyjadřující viceprezidentky Harrisové. Ta plně odpovídá jejich představám. P. Kolář to ve svém rozhovoru řekl téměř po lopatě. Představou našich progresivistů je, že Harrisovou bude v případě jejího zvolení prezidentkou USA dále ovládat současné okolí nynějšího prezidenta Joe Bidena. A že Harrisová se vlastně – přeložme si to do normální mluvy – nebude schopna vymanit z vlivu toho, čemu se říká Deep State.
Z mého hlediska představuje politika K. Harrisové zvláštní spojení pokrokové sociální politiky uplatňované v rámci USA s agresivní zahraniční politikou ve světě. Politiky, která prohlubuje příkopy mezi Východem a Západem. Politiky, která vede k postupnému vytváření institucí globálního Jihu. Tedy tak, jak já v tuhle chvíli chápu rozšiřování vlivu organizace BRICS v čele s Čínou a Ruskem o další desítky zemí, které si přejí ve světě jiné uspořádání, nežli jaké si představuje většina západních elit.
P. Kolář se připojuje k tomuto zcela nerealistickému pohledu a nerealistickému vyhodnocení poměru sil v současném světě. Spojené státy jsou pro něj jediná supervelmoc. Ale tak to přece není. Čína i podle hodnocení Světové banky a MMF je zemí, jejíž HDP v přepočtu podle parity kupní síly je podstatně vyšší nežli HDP Spojených států. A na pátém místě v pořadí Světové banky ve zmíněném ukazateli HDP podle parity kupní síly je Rusko.
P. Kolář byl krátkou dobu také velvyslancem v Rusku. Jeho mozek je ovšem zatemněn rusofobií, která mu podobně jako jiným »stratégům« zemí Západu brání pochopit hospodářskou sílu Ruska. Jak chcete ekonomicky zlomit zemi, jako je Rusko, které má k dispozici všechny suroviny. Energetické suroviny, průmyslové kovy, vzácné zeminy a přitom je schopno vyvézt do hladovějícího rozvojového světa každoročně přes 50 milionů tun pšenice. Je zřejmé, že Rusko se opírá hospodářsky o Čínu, v jejímž strategickém zájmu není vojenská porážka Ruska na Ukrajině.
Prostě, naši progresivisté, česká pravice, sází na dobrodružnou zahraniční politiku, kterou udržuje současná americká administrativa. Nejsem žádným obdivovatelem D. Trumpa, ale musím konstatovat, že za jeho vlády nezahájily Spojené státy žádnou, podtrhuji žádnou, novou válku. A naopak učinily první kroky k ukončení nesmyslné okupace Afghánistánu.
Musím bohužel konstatovat, ač velmi nerad, že některé výroky P. Koláře v jeho dnešním rozhovoru s Právem, jsou extremistické. Jako například to, že by Západ (rozuměj země NATO, včetně Česka), mohly vytvořit nad Ukrajinou bezletovou zónu. To by přece vedlo k přímému střetu ruského letectva s letectvem zemí NATO (včetně českého letectva), k nedozírným následkům a k jaderné válce.
Za pár desítek hodin budeme znát výsledek amerických prezidentských voleb. Vždy v předchozích prezidentských volbách, už od 60. let, jsem byl příznivcem kandidátů Demokratické strany Spojených států. V roce 2007, při své návštěvě Washingtonu, jsem se dokonce sešel s tehdejším předsedou této strany a měl jsem zájem navázat užší spolupráci mezi českou sociální demokracií a touto stranou. Je to ovšem, jako kdyby malý syslík chtěl dojednat užší partnerství se slonem. Bylo by to hezké, ale bylo to nerealistické. Strany v Evropě a ve Spojených státech mají také jinou funkci a jinou strukturu.
Ale v tomtéž roce jsem jen tak mimochodem dohodl spolupráci s půlmilionovou stranou Spravedlivé Rusko. Tedy, jakousi opozicí Jeho Veličenstva vladaře v Rusku. Mojí představou vždycky bylo a je, že by Česko mělo být mostem mezi Západem a Východem, a proto jsem podporoval zapojení země do západních struktur. Ale také jsem podporoval korektní vztahy s východními mocnostmi – Ruskem, Čínou, Indií a Japonskem. Současná administrativa, jak to v plné nahotě ve svém rozhovoru v Právu pronesl hlavní zahraniční poradce našeho IQ 107, tedy prezidenta Pavla, Petr Kolář, se dívá jen jedním směrem. A teď se dokonce klepe – spolu s dalšími progresivisty – strachy, že nevyhraje jejich vysněný kandidát z řad Deep Statu, ale Donald Trump. Docela bych jim to přál…
Jiří Paroubek, předseda ČSSD