Náš obrat o sto osmdesát stupňů

Trump je od 20. ledna 47. prezidentem USA. Smutek, či dokonce slzy, zavládly mezi demokraty v Česku. Najednou, mávnutím proutku, jsme přestali být prvními hlasateli americké vůle v Evropě. Bolí to. Jistě. Přitom nás ještě nedávno pochválil sám ministr zahraničí Spojených států Blinken. Jenže ten s Bidenem odchází, co zbyde z této pochvaly? Kdo nás nyní pochválí, i když jsme tak vstřícní a pro Američany bychom nestavěli jen dálnice a nerozšiřovali mosty, ale udělali cokoli na světě, včetně největší podpory Ukrajiny v jejím boji s Ruskem ze všech států Unie. Jenže do amerických prezidentských voleb jsme zcela veřejně, tedy ti, co myslí demokraticky, fandili americkým demokratům a náš demokratický generál-prezident to vyjádřil dokonce slovy: Trump je odpudivá bytost. Výsledek? Nikdo z českých vůdčích demokratů nebyl pozván na inauguraci do Washingtonu.

Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby nebyli zároveň pozváni premiéři Itálie a Maďarska a několik představitelů české opozice. Prý nevadí, řekl ministr Lipavský – premiér Fiala prý Trumpovi telefonoval a sdělil mu všechno, co máme na srdci, a ten mu to snad také dokonce velmi vstřícně odsouhlasil. Skutečně je to pravda? Opravdu máme uvěřit, že Trump měl čas si telefonovat s Fialou a to dokonce dlouhé minuty? Krátce se totiž nic podstatného nově zasvěcovanému prezidentovi od našich demokratů vyslovit nedá.

Pravdou spíše je, že do poslední chvíle naši bytostní demokraté věřili v nějaký zázrak, který by je dokázal vyvinit. O nějaký tah se sice pokusil Koudelka, ale zřejmě nevyšel podle záměrů. Nebyly k dispozici další Vrbětice a dva ruští agenti, kteří se u nás údajně pohybovali až příliš svobodně a dlouho. Oba výbuchy od sebe, jak víme, dělilo tehdy několik týdnů. Na to, že šlo o ruské agenty, se přišlo až za několik let a to údajně za pomoci americké strany.

Když Koudelka nepomohl, pak bylo nutné jen odvrátit pozornost. Lipavský se přesunul do Ženevy, Pavel s manželkou si udělali výlet do Černé Hory a Bosny a Hercegoviny. Kde byl v době inaugurace Trumpa premiér Fiala, nevím. Nevěřím, že by celý čas věnoval čekání na Trumpovo telefonické zavolání, v němž by mu sdělil naše, tedy vládně koaliční odhodlání s USA vždy a na věčné časy. Jeho komentář v televizi byl však jako vždy úplně bezbarvý.

Jisté je, že nástupem Trumpa jsme ztratili, tedy naši demokraté, prominentní místo v Evropě. Zda novými prominenty budou zmíněné dvě na inauguraci svými premiéry pozvané země a třeba velmi vstřícné Tuskovo Polsko či pravicová hnutí jako je AfD v Německu či podobné síly v dalších evropských zemích, nevíme. Jisté je, že mezi favority nového amerického prezidenta nebudou Ursula von Leyenová či další vůdčí demokraté z Unie, na něž čtyřkoalice (pětikoalice) také vsadila. Najít další ukotvení nebude jednoduché, ale jakoby mávnutím proutku od pondělí tohoto týdne přibylo dost objektivity do našich televizních mainstreamů. Má to znamenat postupný přechod na trumpovské myšlení? Myslím, že lze odpovědět kladně. Jen nevím, zdali nám, tedy našim demokratům, to bude co platné.

Zbývá se zeptat, zda nástup Trumpa a jeho administrativy bude pro nás ostatní něco pozitivního znamenat? Těžko říci. Zda bude znamenat konec Green Dealu? To by byla kladná zpráva. Ústup od klimatické dohody však pozitivní není, stejně jako povolení těžby surovin tam, kde to ohrožuje stávající přírodu. Navíc ještě v mezinárodních vodách, jež se mají přejmenovat na Americký záliv.

Je tu i otázka, zda už konečně přestaneme prosazovat myšlenku mnoha pohlaví? To za pozitivní pokládám. Zda příklad zastavení nelegální migrace také Evropu ovlivní a bude se chovat stejně? Takové řešení by Evropa mohla jen uvítat. Zda Trumpova administrativa ukončí nebo přispěje k ukončení války na východě, se můžeme jen domnívat. To by prezidenta zřejmě vyneslo mezi nositele Nobelovy ceny míru. Jenže bude to tak? Spojené státy by rády válku ukončily. Stojí je mnoho peněz, které by mohly být vynaloženy účelněji. Navíc svým požadavkem na to, aby evropské země věnovaly mnohem vyšší částky na obranu, by umožnil americkým zbrojovkám získávat stejné zisky, jako když vyráběly pro válku. Z mnoha důvodů musí totiž většinu zbraní nakupovat Evropa ve Spojených státech. To se dá i za míru a při přezbrojování.

Nezapomínejme: Amerika podle Trumpa především. Viz už nyní skoro povinný odběr amerického drahého plynu a brzy i americké ropy těžené ze zálivu či z chráněných oblastí Aljašky.

Tak lze rozebírat bod za bodem části z Trumpova nástupnického vystoupení. Mnohé z nich se nás dotknou. Něco pozitivně, něco negativně. Pro politiky fialovského typu jde však o tragédii. Znamená to totiž přerodit se o sto osmdesát stupňů. Nepochybuji však o tom, že i pro takový obrat nalezne současná koalice zdůvodnění. Je přece flexibilní a co chtějí Spojené státy, to chceme my, tedy naši demokraté. Stále totiž platí slova socioložky Jiřiny Šiklové o tom, že je správné mýlit se s americkým prezidentem, než mít pravdu s Putinem. Jméno amerického prezidenta i jméno Putin lze ovšem podle potřeby nahradit. V tomto případě třeba i neruským. Pokud jde o Trumpa, to bude možná o něco déle trvat, protože urážky a předešlé postoje si tento muž pamatuje a nevyžehlí je ani kamarádi dvouhvězdičkového generála Koudelky.

Jaroslav Kojzar