V neděli 15. 5. 2022 v Divadle u hasičů se slavily 90. narozeniny krále české dechovky Josefa Zímy, i když fakticky se dožil devadesátky o čtyři dny dříve, 11. května. Oslava to byla parádní.
Kompletní orchestr Karla Vlacha. Je to nejstarší kontinuálně hrající orchestr. Už od roku 1939. I po smrti svého zakladatele a dlouholetého šéfa, Karla Vlacha v roce 1986, skvělí muzikanti hrají dál až do dnešních dnů. Viděli jsme legendu 78letého bubeníka Rudlu Výborného, kterého si za bicími pamatuji už v době, kdy jsem já sám v šedesátých letech začínal.
Orchestr zahrál na úvod znělku orchestru, kterou si určitě pamatují ti dříve narození. Hvězdný prach – Stardust. Mně samotnému srdce poskočilo sentimentální radostí, protože jako malý kluk a budoucí muzikant jsem, myslím v neděli odpoledne, vždy nedočkavě čekal, až se ozvou tyto nádherné tóny, protože jsem věděl, že budou zpívat moji oblíbení Yvetta Simonová, Milan Chladil, Rudolf Cortéz a další a já uslyším nádherná aranžmá tohoto špičkového orchestru.
https://www.youtube.com/watch?v=tVITEgx-Gkk
Nádhera, co? Jako malý kluk jsem si vůbec nedokázal představit, že budu každý týden v rádiu, jako hudební redaktor mít možnost s Mistrem Vlachem mluvit, i když jeho orchestr měl v gesci redaktor Petr Fink, tak Karel Vlach se svým nezaměnitelným onikáním prohodil vždy pár slov s každým v rozhlasové místnosti.
Nuže, nechme nostalgie a pojďme k narozeninovému pořadu.
Moderátor, řekněme to hezky po staru, konferenciér, Miloš Skalka, pozval po znělce orchestru na pódium Josefa Zímu a usadil jej do kolečkového křesla. A už to jelo. Vzpomnělo se na tři velikány našeho rodinného stříbra, české dechovky, Karla Vacka, Karla Vejvody a Josefa Poncara. Synové posledně dvou jmenovaných seděli v sále. Celý sál zpíval s milovaným Pepíčkem »Kdyby to naši věděli, kam já chodím v neděli…« – slavnou Šumařinku a další nesmrtelné perly naší, v současné době neprávem opomíjené muziky, kterou nikdo na světě nezahraje a nezazpívá tak jako my..
Srdce každého Čecha, skutečného vlastence, musí zaplesat při této, tak charakteristické, pravé české dechovce, kterou si považují všude na světě, jenom ne u nás.
Zazpívali též jako dárek oslavenci tři sólisté orchestru.
Součástí večera byla i projekce ze života Josefa Zímy a připomenutí jeho velkých rolí ve filmu i na divadle. Vzpomnělo se, jak říkal konferenciér, i na císaře české muziky Karla Hašlera.
Jestlipak víte, co bylo na první gramofonové desce, kterou Josef Zíma (už v roce 1958) nazpíval? Než to prozradím, tak řeknu, jak se k nazpívání toho hitu (tehdy se říkalo šlágru) dostal. Píseň chtěl původně zpívat její autor, v té době ještě ne příliš známý. Tehdejší odpovědní činitelé však usoudili, že tu, na tehdejší dobu neobvykle moderní píseň, by měl nazpívat v té době už známý herec, aby prošla schvalovacím procesem. Už to prozradím. Bylo to blues pro tebe Jiřího Suchého: https://www.youtube.com/watch?v=SwWM3OvHg14
A pak přišly a zapívaly gratulantky, vloni na podzim osmdesátku oslavující Pavlína Filipovská, a zatímco všichni dosavadní gratulanti a gratulantky byli, jak na večeru prohlásil Josef Zíma, mládež, 93 letá skvěle vypadající Yvetta Simonová naopak oslavence poučila, jak se vyrovnat s léty po devadesátce. Samozřejmě, že také zapívala. Na večeru po narozeninovém koncertu jsem neodolal, a požádal jsem tuto skutečnou dámu o společné foto
No řekněte, paní Yvetta vypadá naprosto skvěle.
Na závěr večera jsme si všichni zazpívali s oslavencem Už kamarádi pomalu stárnem.
Na celém světě nikde není tak dokonalá dechovková kultura, jako byla u nás. Muzikanti si jistě všímají geniálně vedené basové linky. A mně je velice smutno, že neexistuje nikdo v Čechách (protože moravská dechovka je něco jiného), kdo by navázal na velikány české dechovky. Dokázal bych si představit, že by v brzké době takový schopný člověk se šikovným manažerem znovu dobýval svět, jako svět dobyla Škoda lásky, o které si v cizině kdekdo myslí, že to je jejich národní píseň.
Petr Hannig, předseda Rozumných
Diskuze je uzavřena.