Napadl nám sníh

Světe, div se, ve středu 29. listopadu také na sídlišti Velká Ohrada na Praze 13 napadl sníh. Mnoho dětí na nedaleké louky ale nevylákal. Silničáři vytáhli se svou údajně moderní technikou, ale u nás na chodnících pro chodce nebyli mnoho s to udělat.

Zepředu mají na traktůrcích připevněny smetáky na odmetání sněhu. Ty ale proti náledí nejsou moc platné. Traktůrek manévruje, ale stav chodníku se nezlepšuje. Sypání drobné drtě má jen omezený pozitivní efekt. Také s odmetáním sněhu to není slavné. Totiž, jakmile sněhu napadne víc, selhávají. Chodcům zbývá jen chodit po umrzlé sněhové břečce. Že se sem tam musí jít s dětmi do školy, na nákup, k doktorovi atd., o tom nepochybujte. Kde jsou ty časy, kdy zimní silničářská technika byla vybavena nikoliv smetákem, ale radlicí, která sníh ze silnic či z chodníků skutečně odhrnovala, takže se dalo mluvit o zimní údržbě silnic a chodníků.

Nadcházející noc a následující den dosti sněží. V jižních Čechách místy napadlo až třičtvrtě metru sněhu a nastala dopravní kalamita. K té by při takové nadílce sněhu došlo za každého režimu. Ironií snad jen je, že ten den v Dubaji začala 28. světová klimatická konference o problémech sílícího oteplování klimatu. Škarohlídy ale upozorňují, že globální oteplování a občasná sněhová kalamita nejsou nutně v rozporu. V každém případě je třeba se nepříznivému počasí přizpůsobit a nedoufat, že se počasí přizpůsobí nám. Znamená to na prvním místě zvýšenou opatrnost. Kdo nemusí, neměl by vycházet ze svého bytu, protože se sněhovou kalamitou nebývá sranda.

Jako neuvolněný předseda kontrolního výboru Prahy 13 jsem před lety též řešil stížnost jedné staré paní, že na neošetřeném chodníku Staré Velké Ohrady přišla k vážnému úrazu s dlouhodobějšími následky. Koaliční členové kontrolního výboru zastávali názor, že vedení radnice ani příslušná údržbářská firma nepochybily (úklid sněhu firma začala, ale nestihla do té chvíle ošetřit pro paní stěžovatelku osudné místo) a že je třeba stížnost odmítnout. To svou většinou hlasů nakonec prosadili. Stará paní se jistě hodně divila.

První zle dopadl řidič auta, který varování odmítl se slovy: »Kdo se bojí, nesmí do lesa!« Nyní ho záchranáři z lesa vytahují, o jeho poškozeném autě nemluvě. Přes údolí se dívám na vnější okruh Prahy. Auta tam jezdí pomalu, ale zatím nezkolaboval.

Vzpomenul jsem si na starý vtip: »Jó pane redaktore, přijet jste měl včera. To jsme ještě na zimní údržbu byli připraveni!« Pak jsem si uvědomil, že k zásadnímu zhoršení došlo brzy po státním převratu z konce roku 1989, kdy (podle svých slov demokratičtí) zákonodárci zrušili povinnost vlastníků nemovitostí odstraňovat na chodnících před nimi sníh, aby na něm chodec neuklouznul a nepřizabil se. Napravovali prý zločiny totality. Pravda, neřekli, které totality. Zřejmě neměli na mysli nacistickou totalitu. Tato povinnost byla i za Masarykovy první republiky, i za Rakouska-Uherska i za Rakouska a nikdo se nad tím nepozastavoval. Až oni. Majitele nemovitostí prý zbaví totalitního břemena – povinnosti na chodníku před svou nemovitostí uklízet sníh. Že příroda sem tam tropí nepříjemnosti? Nevadí! Pro ten případ sdělili národu, že když se někdo přizabije na neuklizeném namrzlém či zasněženém chodníku, může majitele nemovitosti, která za chodníkem je, žalovat u soudu o náhradu škody. Že šance s takovou žalobou uspět je prakticky nulová, je prý jen hlas nepřejícníků.

Mrzne již týden. Česko je pokryto silnější (na jihu) či slabší (na severu) vrstvou sněhu. Na dopravě je to znát. Pro řidiče, cyklisty i chodce platí, že lépe je jet pomalu a bezpečně než rychle a někde se přizabít. Pokud už se musí jít či jet z domu…

Jan Zeman