Nad mediální masáží

Je po volbách, měl by nastat klid zbraní, ale není. Média a současná dosluhující vládní koalice dělají všechno, aby znepříjemnily vítězům nástup. Nemyslím jen akt neodevzdání návrhu rozpočtu do Poslanecké sněmovny, aby se mohl stát podkladem pro úpravy nebo v některých položkách dokonce přepracování, ale vymýšlení všelijakých kauz týkajících se vítězných stran a jejich představitelů, prý náhodou na poslední chvíli objevených, jež mají znesnadnit jednání. Lídři vítězů musí mít pevné zdraví, aby vydrželi soustředěné ataky dvou spřízněných front – mediální a stoupenců dosavadní vlády.

Tak se najednou vynořila kauza Turek, přes noc vyrobená a téměř pěti sty umělci a kulturními pracovníky podepsaná výzva nejmenovat ministrem kultury muzikanta Klempíře, další výzvy následovaly, tentokrát zase vědců a ekologů proti Macinkovi, jenž by se mohl stát ministrem životního prostředí, za vydání ke stíhání vítězů voleb Babiše a Okamuru. Zveřejněn byl také výkřik Markéty Pekarové Adamové volající po odmítnutí Tomio Okamury předsedou Sněmovny, atd. Opakují se hesla typu: chtějí nás odtrhnout od Západu, přestat podporovat Ukrajinu, omezit naši svobodu a demokracii, ukončit naši muniční iniciativu, oddělit od Německa a Bruselu a spojit se na protiunijní bázi s Maďarskem a Slovenskem. V České televizi, poplatné současné vládě, jež je dokonce, jak se zdá, jejím hlavním ideologických pracovištěm, se omílají od rána do večera, i v pořadech, které s politickými diskusemi nesouvisejí, dehonestující a všelijak vítěze zpochybňující témata. Národ má být ještě před ustanovením nové vlády patřičně proti ní naladěn. O kauzách dosavadních vládních stran se nemluvívá, nebo jen okrajově. Aféra Bitcoin jako by nebyla, taška premiéra s milionem z kampeličky, se nešetří, kauza zpackané digitalizace stavebního řízení Piráty se nepřipomíná, jen o případu Dozimetr se okrajově mluví, protože ho nelze ze zpravodajství vzhledem k probíhajícímu soudu vynechat. Jen cudně se při tom míjí podíl, který z velké lumpárny v pražském Dopravním podniku dostávala strana Starostů v čele ministrem vnitra Rakušanem a TOP 09, v jejímž čele stála právě Markéta Adamová Pekarová.

Hvězdou těchto diskusí se stává i ministryně spravedlnosti Eva Decroix, jedna z kandidátek na předsedu ODS, ač její postup při řešení bitcoinové aféry se vymyká normálnosti a jejím jednáním při objednávce u bývalého ústavního soudce Uhlíře a pozdějším zrušení vypracování poradenského spisku (říkala tomu koordinace) by se měla zabývat policie.

Aby vše z tohoto ohledu vyšlo tak, jak si naplánovali v kanceláři občanských demokratů, povolali na pomoc nejen bývalého ministra Blažka, ale Česká televize při hledání právního pohledu na cokoli si začala zvát jednoho z aktérů bitcoinové kauzy dr. Kyselu, kamaráda zúčastněných a jednoho z účastníků aféry. Tak se má do povědomí dostat potvrzení o vzdělanosti a schopnosti těch, kteří se podíleli na transakci s kriminálním prostředím, tedy legálnost a úspěšné konečné vyřešení problému. Každý tak jistě pochopí, že lidé takových kvalit by se přece nemohli dopustit něčeho méně čestného a méně zákonného.

V diskusních a dalších blocích ČT dokonce při hodnocení budoucí koalice zaznívají slova, že půjde o seskupení populistů, nacistů a podvodníků. Zaskočilo mě to a napadlo, že současná dožívající vláda a její politická seskupení, pokud použijeme stejný přístup, je pak skupinou šejdířů, slibotechnů, krasořečníků a krasořečnic. Právě proto končí, proto došlo v jejich případě k propadu šestnácti poslanců oproti předchozím volbám. To je velmi průkazný údaj. Nebýt médií jistě by se poražení museli skrýt do ústraní, mlčet a už nikdy se nehnat kupředu. Jenže ČT je jejich berla, zároveň jakýsi životabudič, jejž, i když s jistým váháním, následují druzí z televizního mainstreamu. Jejich moderátoři mají za cíl ukřičet oponenty tzv. demokratických stran, nenechat je domluvit, přerušovat je, aby nemohli dokončit myšlenku anebo znejistit. Při tom jakákoli upozornění na předchozí souvislosti či předcházející kauzy demokratů se nepřipouštějí, stejně jako upozorňování na příčiny, protože prý nejsou součástí diskuse (viz Máte slovo, paní Jílkové). Naproti tomu, co může v očích veřejnosti poškodit vítěze voleb, dostává dostatek diskusního prostoru a dočkává se podpory moderátorů (viz třeba pořady, které řídí paní Drtinová či na pobratimské stanici paní Wolfová).

Má se zdát, že vítěz voleb není skutečným vítězem, ale usurpátorem moci, a že je ještě čas s tím něco udělat. Vzniká tak dojem, že bude potřeba zasáhnout, aby se stát nedostal do rukou těch, kteří by ho mohli vést na scestí (?).

Je ovšem možné, že poražené síly se opravdu o něco pokusí v souvislosti s volbou vedení Sněmovny nebo s aktem jmenování nové vlády. Zdá se však, že prezident Pavel dostal jiné instrukce a tentokrát s tzv. demokraty nebude držet basu. Jenže, co člověk ví?

Zatím mediální masáž pokračuje. Lidé mají být ještě před jmenováním nové vlády přesvědčeni, že nás čeká nejhorší období v moderních českých dějinách, že bude ohrožena demokracie a omezeny svobody, že se budeme vzdalovat od Evropy. A tak jsou dál televizní diskuse, vč. té u Václava Moravce, směrovány proti volebním vítězům. Někdy jemně, jen podprahově, jindy otevřeně, bez skrupulí. Je vidět, že mainstreamová média, zvláště ČT, se postavení ideologického centra současných vládních stran nechce vzdát a dělají vše, aby znesnadnily nástup nové vlády, jež by už konečně nahradila vládnutí nekriticky probruselské pravice.

Jaroslav Kojzar