Promiň, kapitáne, budu ti tykat. Kdysi jsme se znali a ty sis na vykání nehrál. To jsi byl normální. Obdivoval jsem tě, jak si na Slavii trávil všechen čas, jak jsi jezdil na led s malými prcky, kteří k tobě, stejně jako já, vzhlíželi s úctou a respektem.
Nejde o to, že nejsi řečník, jak ses přiznal, jde o to, že se ztrapňuješ. Známí mně posílali video s tím tvým předvolebním, jedno a půl větným proslovem o národních zájmech a blahu pro české sportovce. Abych se pobavil. Video se přes noc stalo truchlivým hitem internetu. Ti rozchechtaní smajlíci, co by doprovod toho videjka, se mi málem nevešli do mobilu. Já se ale ani nebavil, ani nesmál. Mně tě bylo líto.
To video sem ani nedávám. Kvůli tobě. Nejsem prase. A kdysi jsem si tě vážil. Teď už ne. Až doteď jsem si myslel, že z naganské party blbne jenom Kaštánek (toho »Gumu« jsem nějak přežvejkal, byť ve mně taky vzbuzoval soucit, a »kuře 68« mě taky bolelo, ale toho jsem omlouval, že každá koruna pro klubový rozpočet dobrá…, že to nepáchá pro sebe). Už si to nemyslím. Docela se pomátl i kapitán.
Když si tě blahé paměti zhrzený tatík natáčel a pak tě, bůh ví za kolik, střelil médiím, aby měla pořádný kus žvance, rval jsem se za tebe zuby nehty, až jsem si znepřátelil pár kamarádů, kteří ti za těch čtyři sta nebo kolik papírů nemohli přijít na jméno. Každému na potkání, kdo si tě bral do pusy, jsem dokola opakoval – kdo ví, jak to celé bylo, jestli tě někdo z nějakého důvodu nechtěl hodit přes palubu a tohle na tebe takříkajíc neuštrykoval.
A vy, doktore, při vší úctě k vám, vy byste za minulého režimu nemohl dělat kádrováka ani ve Smíšeném zboží v Horní Dolní. Kam jste dal hlavu? Doteď jsem si myslel, že berete odborníky, ne známé ksichty. Čert vem zhrzeného taťku, člověk ulítnout může, jsme jen lidi, a jak jsem už nadhodil, kdo ví, jak to tehdy celé bylo.
Ale, ale… snad jsem to vysvětlil dostatečně, nic dalšího dodávat netřeba. Já v tomhle případě PRO nejsem a nebudu. Pardon, doktore – pardon, kapitáne.
Dušan Sedlák