My nechceme být sobečtí

Jsme sobečtí? Jsme. Slova pana prezidenta musím podepsat. Má pravdu. On je naše svědomí, tedy těch, kteří si dovolili volit v nedávných volbách někoho jiného než pětikoaliční strany a tím nás odvedli do Ruska. On vše, co činí, je pro blaho našeho národa. Připomínám jeho snahu o přechod na euro či třeba jeho souhlas s přesunutím dalších našich práv v mezinárodních a státobezpečnostních otázkách na Brusel, jeho motocyklový výlet do Selbu, aby si mohl potřást rukou s Berndtem Posseltem, šéfem sudetenlandsmanšaftu, nebo to, jak s nadhledem vzal v Terezíně i za nás na sebe vinu za zdejší hrůzy a tím udělal významný krok ke smíření. Hluboce se kaji, že velikost tohoto počínání jsem někdy zpochybňoval, nebo dokonce nepochopil, že i já jsem vinen.

Nyní jde o čtyři bitevníky L-159, které nutně potřebuje Ukrajina, a my si je doma škudlíme a škudlíme. Přitom nechtějí všech dvacet čtyři, ale jen čtyři, opravdu jen čtyři. Nám zůstane ten zbytek, letouny CASA, které zatím budeme dál používat a snad za deset let k nám dojdou i americká letadla F-35. Ty budou zvláště výkonné. O jejich použití budeme sice prý vždycky muset požádat americké velení s tím, aby dalo pokyn a stisklo příslušný knoflík někde na americké základně, aby se nám naše zakoupená letadla mohla vůbec rozjet po letištní ploše, ale byl to opravdu dobrý kšeft. Budeme totiž mít čím naplnit hangáry.

Nyní jde o to, dát nebo nedat ony čtyři bitevníky Ukrajině. Zadarmo nebo za peníze. Generál Řehka mluvil o tom, že zdarma, šéf Hradu zase o koupi. Ve hře je dokonce souhlas armády, jež ty čtyři stroje nepotřebuje, tedy podle náčelníka generálního štábu a prezidenta kladný. Proč ovšem Jana Černochová, jíž nepodezírám z nenávisti k Ukrajině, tvrdila před několika dny opak? Řekla, že žádný souhlas armády se jí nedostal na stůl. Takže, kam ho Řehka, pokud jeho tvrzení je pravdivé, vlastně poslal? Zapšklý generál plní jistě nějaké zadání, ale čí? Vlády nikoli. Kdo tedy lže? Ministr Zuna a exministryně Černochová nebo náčelník generálního štábu, který dostal za úkol poněkud rozvířit už tak málo klidnou vnitropolitickou situaci?

Osobně bych měl vstřícný návrh. Nejsme přece sobci. Nechci, aby si to pan generál na Hradě myslel. Proto se domnívám, že bychom Ukrajincům měli předat všechny naše bitevníky a přidat k tomu ještě letadla CASA a jako vstřícný dárek – ten zcela zadarmo – přibalit generála Řehku a spol. Oni by tam zajisté osobně rádi postavili hráz rozpínavosti z východu. Timur a jeho Mongolové by neprošli. Konečně bychom přestali být sobečtí. Tak jako to na Slovensku udělala předficovská vláda. Mohla by nám sloužit jako vzor. Předala své letectvo en block Ukrajině. Od té doby hlídají zemi sousedé. Matovičovy a Hegerovy vlády, na rozdíl od té Babišovy, byly nesobecké, jak jistě oceňuje náš pan prezident.

Jaroslav Kojzar