Kafky jsou v černém, ten nářek je srdcervoucí. V jejich očích vidím strach z pracáku a teď ještě před letní dovolenou u moře. Určitě znáte pohádku o Otesánkovi od Karla Jaromíra Erbena? Otesánek, jak víme z pohádky, byl od narození neustále hladový, kolébka mu brzy nestačila a od rána jen volal: »Mámo já mám hlad!« Zatímco rodiče si utrhovali od úst, Otesánek snědl všechno, co mu rodiče přinesli, a on jen jedl a jedl, brzo byl jak kulička a nebýt kouzelné babičky, nakonec by snědl i své nebohé rodiče.
Když posloucháme ten dnešní mediální nářek, tak je podobný tomu pohádkovému pláči nedokrmeného Otesánka. Na rozdíl od většiny z nás diváků či posluchačů dnešní »Neotesánkové« sedí u bohatě prostřeného švédského stolu. Nebyl nikdy prázdný, jejich nářek se stal jen nástrojem k jejich dobrému živobytí. Když se nedaří, či chtějí zvednout svůj nadprůměrný plat, tak si zanaříkají a každý z nás občanů jim přispěchá přidat do jejich talířů. Oni mají stále hlad, jsou takoví stále nedokrmení, i kdyby dostali miliardy navíc, stejně by se jim nedostávalo. Jen mám strach, aby nás ten Neotesánek také nesežral, na kouzelnou babičku nevěřím.
Skoro mlčky sledujeme, jak za ty roky jejich tzv. »nepostradatelnosti« obě veřejnoprávní organizace pořádně nabobtnaly, po léta si žily v přepychu. Nevnímaly, že světová ekonomika dostala nové impulzy, že i v Česku se vžily pojmy jako efektivita, rekvalifikace, pracovní úřad… Zde fungovalo vše jak při starém. Obě instituce mlčely, když statisíce zaměstnanců, zejména horníků, hutníků, textiláků, přišlo o práci a octli se ve frontě na pracáku. Těžily ze svého informačního monopolu, ale zejména z požitku svého politického postavení ve společnosti, zejména v období Fialovy vlády a s nástupem prezidenta Petra Pavla.
Není tajemstvím, že vliv médií ve světě obecně roste, stávají se důležitým hráčem na politickém kolbišti. V Česku je tento vliv médií ještě větší. Není přece ve světě normální, aby předseda Poslanecké sněmovny PČR Tomia Okamura, představitel z jedné stran vládní koalice, nebyl po několik měsíců od zvolení zván do České televize. Tento přístup vynikne ještě více, při srovnání s výraznou mediální prezentací předsedy Senátu PČR Miloše Vystrčila z opozičního tábora. Těchto případů je ještě více, tím posledním, ale velice smutným příběhem, je vypnutí české hymny v podání Jarka Nohavici při nedávném přímém přenosu z MS v hokejbale v Ostravě.
Česká televize, tak jako Český rozhlas, nejsou u nás jedinými médii v této mediální oblasti. Z veřejně dostupných zdrojů nabízím několik čísel ke srovnání. TV Nova má 700–800 zaměstnanců, FTV Prima jich má 250–500, Česká televize má 2900–3000 zaměstnanců. Zde je vidět zcela zřejmý nepoměr. K těmto číslům je nutno přičíst ještě další vyšší počty externích pracovníků. Proto je také slyšet takový nářek zejména z řad externích pracovníků, mají zřejmě obavy, že by bohatě prostřené švédské stoly v České televizi a Českém rozhlase mohly skončit…
Přemysl Votava (ČSNS)
Když někam přijede ČT, jede s celým štábem, Nova a Prima si vystačí s redaktorem a kameramanem. Co k tomu dodat víc?
Vzhledem k tomu, že brněnský Baxův-Rychetského Ústavní soud si dělá co chce, je možno očekávat, že bude zrušeno rozhodnutí Babišovy vlády o zrušení televizních a rozhlasových poplatků.