Tak nevím, co jsem. Návrh Evropské komise na změny v existenci Unie, které schválil Evropský parament, mě znejistily. Slova muž a žena se totiž vytratila a nahradila neutrálnem. Jsme člověk, jsme lidé. Jenže ani to není správné, protože s námi žijí zvířata, která mají cit, jistou dávku rozumu a dějiny staré statisíce let, vývoj, který je někdy delší než u člověka. Mají tudíž právo být počítáni mezi živé tvory a na gendero-faunovskou vyváženost. Jsem proto stejně jako ony živočich a to, že na rozdíl od nich umím číst, mě neopravňuje k tomu, abych je pokládal za něco podřadného. Každý z nás totiž umí něco, co neumí ten druhý. My, kteří se dosud nesprávně nazýváme lidmi, neumíme například žít mnoho hodin bez nějakých přidaných přístrojů v hloubkách Pacifiku, nedokážeme se přichytit větví a přeskakovat z jedné na druhou, nemůžeme bez letadel a raket létat vysoko nad naší zemí a snášet se dolů bez poranění či zabití. Jsem tedy ŽIVOČICH. Jen nevím, zda mně toto slovo bude zapsáno v občanském, asi je správné napsat, v živočišském průkazu.
To pochopili moudří členové Evropského parlamentu a další aktivisté a začali dokonce připravovat genderově neutrální jazyky. Že to jde, dokazují už dnes některé mluvy, jako je estonština a finština (snad proto je paní Kaja Kallasová stoupenkyně genderu). Proto je třeba upravit ponižující zařazení některých živočichů, genderové rozdílnosti v názvech, případě koncovky slov ve zmíněných skupinách jazyků, na neponižující a neurážející všeživočišské.
Vím tedy, že nejsem muž a ani moje paní není žena. Slovo muž a slovo žena ostatně brzy vymizí ze slovníku. Nastane také čas, kdy Evropa bude musit mluvit takovým jazykem, který nebude nikoho urážet, kdy v češtině sjednotíme rody v jeden a zmizí ten druhý ponižující.
Problém je ovšem v tom, že americký prezident Trump progresívní pohled na svět nesdílí. Co s tím? I Jižní a Střední Amerika a američtí hispánci se těžko pojetí prosazenému v Evropě podřídí. Budou dvě angličtiny, dvě španělštiny? Zatím se uvidí. Počká se. Je však třeba začít. Začne se proto u evropských slovanských jazyků. Rusové ať si mluví, jak chtějí, stejně se s nimi nikdo z Evropy nebude bavit. Ať si nechají narůst dlouhé vousy a čekají na nového Petra I., aby je vysvobodil ze současného tmářství. Evropa bude už daleko před nimi mílovými kroky. Přebudovaná čeština, slovenština, polština, slovinština, srbština, chorvatština, makedonština a bulharština už budou přeměněny anebo se tam bude mluvit ještě ne zcela zreformovanou angličtinou. Tak gender bude postupně vítězit nad pozůstatkem neandrtálství a dobou, kde v českých zemích ještě převažovala Unětická kultura či Kultura popelnicových polí.
Jsem tedy Živočich. Už ne muž a má paní žena. Jedno jsme, nerozdělitelní. Tak to přece požadoval Bůh Otec, když alespoň podle církevního práva vyslovil slova: Co jsem spojil, to nikdo nerozpojí. Ale řekl to vůbec? Nebo to zase někdo kdysi vymyslel? Nějaký svatý Augustin? Držme se toho, že to řekl Bůh Otec, je to tak pro nás jednodušší.
Já, tedy Živočich, dříve muž, v kategorii Člověk, jsem si ve věku věků vydobyl, možná i vydobil, patřičné místo. To mně teď náleží. Prý však ta moje kategorie má osmdesát nebo kolik šuplíků. Tak jako v přírodě jsou slepice a koně, lišky a kormoráni, úhoři, kapři, líni, štiky, pstruzi, jeseteři a v moři žraloci. Tak prý lze dělit moji kategorii na množství biorozdílností. Nevím, četl jsem mnohé části Bible, nic jsem se tam o tom nedočetl. Možná však staří mudrci, kteří sepsali Starý zákon, nebyli v nejlepším rozpoložení anebo je Bůh zavedl na scestí a skryl jim skutečnou pravdu. Tu pak odhalil dnes, nově zasvěceným, novým Mesiášům z lavic Evropského parlamentu a jeho poradních sborů.
Pochopil jsem, že v Evropském parlamentu je mnoho takových mesiášů či Proroků. Chybí tam jen guru, Václav Havel, kterého si Bůh povolal mezi své vyvolené. Teď nám z nějakého božího Olympu posílá své vzkazy o pravdě a lásce, o mnohotvárnosti podob člověka, o svobodě, jež na nás čeká a kde slovo pohlaví tak, jak to známe ze zobrazení sošek putti (amoretů, andílků), které jsou vytesány z kamene a obklopují svaté, přestává mít pro některé chybějící orgány svůj smysl. Což ovšem je škoda, ale to jen na okraj.
Jsem Živočich, z kategorie Člověk. Ne tedy muž, ne tedy žena. Prostě jen Živočich. Potomek trilobitů a hlavonožců, neandertálců a prvních homo sapiens sapiens, kteří se domnívali, že Člověk se dělí na samečka a samičku a mýlili se. Tak to vydrželo věky. V Evropském parlamentu to již ovšem pochopili. Já sice, na rozdíl od některých europoslanců, ještě nikoli. Jsem stále v zajetí Bible a biologických zřejmě nesmyslných zákonů, ale jistě mě usilovné vysvětlování našich médií a unijních propagandistů přesvědčí. Jen si říkám, co bude nutné udělat, aby to pochopil také prezident Trump a vlastně většina lidských neevropských tvorů planety? Možná však, že Česká televize ví jak na to.
Jaroslav Kojzar