Četl jsem na sociálních sítích některá děsuplná vyjádření mých slávistických souvěrců k trenéru Trpišovskému. Když to shrnu – že prý z hráčů dělá atlety a že ti nehrají fotbal. A že už prý nemá Slávii co dát.
Ještě před týdnem (tedy před zápasem v Plzni) jej možná titíž lidé velebili a vlastně velebili i celé mužstvo. Je zřejmé, že J. Trpišovský mužstvo Slavie nepřipravil k zápasu s Plzní nejlépe, jak mohl. To se ale stává i věhlasnějším trenérům, než je on.
Nekritičtí fandové by ovšem měli také vidět, že Slavia hrála v Plzni bez svého klíčového hráče T. Holeše. Prý má vážné zdravotní problémy s kolenem a možná, že už nebude hrát až do konce ligy.
Nahradit takového hráče v klíčových zápasech, jaké Slávii čekají, je téměř nemožné. Jeho roli nezvládne momentálně nikdo z hráčů Slavie a nezvládl by ji ani žádný jiný fotbalista z české ligy. Holeš je prostě hrází a zátarasem a je mužem, který dokáže strhnout celý tým svou neutuchající bojovností, ale také fotbalovostí k velkému výkonu.
Říká se, že každý je nahraditelný. Ale když jsem viděl Plzeň, jak hrála po odchodu Chorého ze hřiště, tak musím říci, že prakticky její účinkování ve Florencii vystřídáním Chorého skončilo. Prostě, to je běžné u každého mužstva, jež má ve svých řadách hvězdu, která je jen těžko nahraditelná nebo vůbec nenahraditelná.
Vzpomínám si, že když jsem byl kluk, jeli jsme s tátou podpořit Slavii na podzim roku 1964 (je to neuvěřitelných šedesát let) právě do Plzně. Slavia s mužstvem, které se chtělo zpátky vrátit do ligy, prohrála v Plzni 1:0. A Plzeň tak pak měla čtyřbodový náskok před Slavií v čele II. ligy. V zimě Slavia doplnila mužstvo. Přišli Veselý, Kadraba, Píša ad. a Slavia začala dohánět náskok svého rivala. V předposledním zápase ročníku přijela Plzeň na Slavii a před návštěvou 40 tisíc diváků (!) Slavia slavně zvítězila 4:1 a postoupila do I. ligy. V ní hrála od začátku o ligový titul. Někteří hráči dozráli (Veselý, Smolík).
Jan Lála patřil k nejlepším obráncům světa v té době a Kadraba s Píšou dokázali dávat důležité góly. Tímhle exkurzem do minulosti chci říci, že ani v tuto chvíli není nic ztraceno.
Sparta po zdrcujících prohrách s Liverpoolem ztratila původní sebejistotu, a jak se ukazuje, její hráči jsou labilní. Nemusí vyhrát všechny zápasy. A zejména nemusí vyhrát zápas se Slavií. Těžko se při nominaci najde rozhodčí, který už by ve čtvrtém derby z pěti vstoupil do hry jako deus ex machina, aby nařídil proti Slavii penaltu…
Slavia se musí zkoncentrovat na zápas v Hradci, protože tam, když ztratí body, tak už Sparta udělá titul »v suchém triku«.
Na rozdíl od mnoha dalších fanoušků Slavie si nemyslím, že je možné se opírat v klíčových zápasech Slavie, a to budou teď nejméně tři ze sedmi, o mladé a nejmladší hráče kolem 20 let. Doba těchto hráčů určitě přijde. Ale možná, že to bude až tehdy, když budou hrát v nějakém jiném, příštím angažmá. Teď jde o všechno a tak by měli nastoupit nejzkušenější hráči. Hráči, kteří dokázali v minulosti vyhrávat. Hráči, kteří mají na svých kopačkách jak skalpy Sparty (Masopust, Bořil), tak i ohromné zkušenosti z desítek utkání v evropských pohárech. Samozřejmě, kdokoliv bude zdravotně schopen z hráčů, jako je Holeš, Douděra či Schranz, nastoupit v těch klíčových zápasech (Hradec, Sparta, Plzeň), tak to bude přínos. Mladí hráči, nebo chtěl bych říci, nejmladší hráči, mohou nastoupit až ve chvíli, kdy soupeř bude unaven a pod tlakem začne dělat chyby.
Pokud jde o trenéra Trpišovského a jeho tým spolupracovníků, o jeho výsledcích a schopnostech ve Slavii svědčí i počty ligových vítězství, ale také předváděná hra v evropských pohárech. Připomeňme si, že v probíhající sezóně Slavia vyhrála svou skupinu Evropské ligy, která nebyla vůbec jednoduchá. Domácí zápas s AS Řím snesl nejpřísnější kritéria. Kdyby takto hrála Slavia proti Plzni, nemohla prohrát.
Trenér Trpišovský má prostě výsledky. A řekněme si, že v novodobé historii klubu po roce 1948 období, kdy byl trenérem on a na sezónu a půl před ním i J. Šilhavý, patří k těm nejlepším v dlouhé historii Slavie: čtyři tituly a zatím tři druhá místa (možná, že k nim přibude po skončení tohoto ročníku ještě čtvrté). Kdo z vás to má?
Vraťme se o nějakých osm až deset let zpátky. Před příchod Šilhavého a později Trpišovského a vzpomeňme si na potácející se Slavii, která v jednu chvíli byla blízko konce své ligové existence. Zbavit se schopného trenérského týmu, a já žádnou náhradu za něj v Česku nevidím (pokud by přišla náhrada ze zahraničí, hrozí riziko typu Stramaccioni), je cestou do pekel.
Konec konců i sparťanský trenér Priske udělal chyby. Mám na mysli především zápasy Sparty s Liverpoolem. Otevřít hru proti jednomu z nejlepších světových mužstev, to byla kolosální chyba a výsledkem byly zdrcující porážky Sparty. A to se samozřejmě promítlo na psychice celého týmu v několika zápasech, kde Sparta naplno bodovala v lize jen s velkým štěstím.
Prostě nic nemusí být hotovo a hledat dnes viníka špatného výkonu Slavie ve dvou zápasech s Plzní, které v této sezóně prohrála (žádný jiný zápas v lize Slavie neprohrála), je hloupost. Spíše jde o to změnit do budoucna nákupní politiku. Kupovat velmi mladé hráče je odvážné, možná zajímavé z hlediska jejich budoucích prodejů, ale…
Když přijde hráč, kterému je 20 let, pobude dva až tři roky ve Slavii a je prodán za dvoj- až trojnásobek (nebo vícenásobek) nákupní ceny, je to hezké, ale ten hráč bude mít svůj výkonnostní vrchol někdy v 26 až 28 letech… Jinak řečeno, několik klíčových hráčů týmu musí být vždy ve zralém fotbalovém věku. Proto jsem J. Tvrdíkovi doporučoval v zimě provést akvizici N. Stanciua. Protože Nico je skvělý rozdílový hráč, který často sám dokáže rozhodovat zápasy. Když hrál ve Slavii, prostě lepší hráč v ní, ani v lize, nebyl. A na takového hráče se nemohou vztahovat platové stropy. A pokud by existovala jen trochu možnost ho dostat zpět třeba i za 200 nebo i více milionů korun (prý je v Saúdské Arábii), tak bych po něm sáhl. Je mu prý 31 let. Chápu, ale to ještě není věk odchodu do důchodu, ani toho fotbalového.
Jsem přesvědčený, že se Stanciuem by Slavia titul udělala. Je jasné, že hráče, kterému je řekněme 32 nebo 33 let, pokud by Stanciu odcházel ze Slavie, už není možné prodat za nějakou velkou sumu. Ale možná, že do Saúdské Arábie by to bylo i tak možné. Tím chci říci, že hlavním kritériem pro rozhodování, zda po nějakém hráči sáhnout, by neměl být věk, ale výkonnost. A tím hlavním kritériem zejména se silným investorem, kterého teď Slavia má, bych viděl jako to hlavní ne příjmy z prodeje hráčů, ale příjmy z účasti v pohárech, nejlépe pak v Champions League.
Prostě hodnoťme sezónu až poté, co skončí, a pak dělejme závěry. Třeba i směrem k akviziční politice ohledně hráčů. Někteří hráči (Van Buren) hráli již zřejmě svou poslední sezónu ve Slavii. Někteří hráči odejdou a někteří hráči třeba i z vlastních zdrojů by měli přijít (Fila, Rigo). Ale tím hlavním cílem by mělo být získat kreativního odolného hráče typu Stanciua pro příští sezónu či sezóny. A přestat mluvit o platových stropech pro takového hráče, který může zajistit velká budoucí vítězství tak, jako se to dařilo Stanciovi či Součkovi či Kúdelovi blahé paměti. Pokud nechci jít dále do minulosti k Delimu a Ngadeuovi. Hráčský materiál ve Slavii je výtečný, potřebuje jen doplnit a zúžit.
Vrátím se ještě k jedné věci, ke které se nikdo nechce otevřeně vyjádřit. To jsou utkání Slavie s AC Milan. Obě dvě vyloučení slavistických hráčů v těchto utkáních byla, mírně řečeno, přísná. Pokud jde o vyloučení Holeše, tak to bylo z mého hlediska záměrné. Prostě marketingově je Slavia pro UEFA mnohem méně zajímavá nežli AC Milan. A o to tady šlo a proto tedy tento zásah rozhodčího či rozhodčích do hry. V paměti všech bylo totiž utkání Slavie s AS Řím a způsob, jakým Slavia římský tým porazila. Teď AS Řím zvítězil v I. kole semifinále Evropské ligy nad AC Milan 2:0. Zajímavé, že. Ale v tomto zápase se nevylučovalo. Prostě české týmy, ať chceme nebo nechceme, tak v konfrontaci s fotbalovými giganty budou vždy brány jako outsideři a podle toho s nimi budou jednat i někteří rozhodčí.
Pokud jde o trenéra Trpišovského, není potřeba se znervózňovat více, než je nutné, a soustředit se na konec sezóny i na přípravu na novou. A v tom mu dál věřím, že udělá to nejlepší, co může.
Jiří Paroubek