Kromě rekonstrukce polské vlády jsem byl na konci svého pobytu v Polsku mezi 20. a 28. červencem také svědkem povodně v Polsku.
Po vedrech, někdy i tropických, přichází dusno a meteorologové předvídají mohutné srážky, bouřky a povodně, zvláště na jihu Polska. Což o to, ve Varšavě je klid. Tedy, několik intenzivních lijáků, jistý počet zmoklých občanů včetně dětí, kteří vyšli lehkomyslně na ulici bez deštníku či pláštěnky, a možná i nějaké drobné škody.
Leckde jinde v Polsku je situace mnohem horší. Těžiště povodňových srážek je opět v horním povodí Visly ve Slezském Beskydu s přesahem na Slovensko a do Česka na Ostravsko. Pravda, do Varšavy velká voda z těchto srážek poteče několik dnů. Nejhorší jsou menší vodní toky. Na tři tisíce zásahů hasičů, zpravidla u vyplavených občanů, něco vypovídá.
Citelné ztráty utrpěli polští zemědělci. Žně vyžadují slunečné počasí a ne zamračeno s množstvím často silných přeháněk. Pak obilí zvlhne, hůř se sklízí a musí se nákladně sušit. Přitom i po sušení je jeho kvalita nižší a tím je nižší i jeho cena. Při stávající politice intenzivní militarizace a přípravy na válku s Ruskem vlády Donalda Tuska a Evropské unie nemohou polští zemědělci s větší pomocí počítat. Na vidláky se prý zvysoka kašle, zvláště když vládnou politici velkých měst.
Sešel se i krizový štáb Polska. Celkem vzato, v předvečer povodně je na větší opatření proti velké povodni pozdě. Všechny složky záchranného systému (vodohospodáři, hasiči, policie a zdravotnická záchranná služba) mají plnou pohotovost. Povodňové prohlídky nějakou tu nesrovnalost na březích vodních toků odhalí, ale jen ty drobné jsou s to rychle řešit. Snad se podařilo odpustit něco vody z přehrad. Problém je, že jich Polsko mnoho nemá, byť většina je jich soustředěna v horách a v podhůří v aktuálně povodněmi ohroženém jižním Polsku. Severní a střední Polsko je rovinaté. Mělo by být samozřejmé, že v nížinách se přehrady nestaví. Zbývá se prý pomodlit, aby se žádná sypaná hráz v Polsku neprotrhla, jak se stalo loni v září na východě Kladska s následným výplachem několika tamních měst.
Je nutné evakuovat všechny dětské tábory z ohrožených míst. Je tu ale problém. Před rokem 1989 měly o nich úřady prakticky stoprocentní přehled a problém mohl nastat jen s turisty »na divoko« typu českých trampů, kteří místo svého pobytu zásadně nehlásí. Dnes takových skupin i celých táborů je mnohem víc. Přestože spojová technika zaznamenala obrovský rozvoj, není jisté, zda se varování ke všem dostane včas, a hlavně, zda ho budou potenciálně ohrožení brát vážně.
Polští novináři se netají znechucením, že se nic divokého neděje. Prý kdyby povodeň aspoň někde strhla most. Nasírat občany obcí a měst, kteří při povodni vloni v září o most přišli, je sice nemravné a nejspíš i poněkud rizikové, ale základem novinářské práce je prý hon za senzacemi, ať to stojí, co to stojí, ať to některé bolí sebevíc.
Televize TVN ukazuje zpovídání starosty Glucholaz, připomínající výslech. Činí tak za deště u mostu přes Bělou, který září novotou. Ač je hladina Bělé asi dva metry pod jeho korunou, vymáhají přiznání ohrožení mostu. Trochu nechutné. Tím spíš, že Glucholazy byly loni v září při povodni těžce vyplaveny a mimo jiné přišly o všechny své mosty, nejen o ty přes Bělou.
Jinde přinesou zprávu polských vodohospodářů, že holt již dvakrát místní říčku převedli do nového těžce opevněného koryta a zlá povodeň způsobila, že se říčka vrátila do svého koryta původního, přirozeného a při tom nějaké domy ve městě vyplavila. Říká se tomu vodohospodářská negramotnost v přímém přenosu, které si ale obě strany nepřipouštějí. Prý není nad rýnskou koncepci technických úprav koryt vodních toků z roku 1809, přestože přinesla obrovské škody a zvýšila ohrožení niv povodněmi. Stejně jako v Česku, na Slovensku i jinde, kde se uplatňovala.
V Lodžském vojvodství natáčí reportáž u největší polské elektrárny Belchatov. Je prý zatopena. Reálně má zatopenu jakousi kůlnu, možná před plotem, možná za plotem.
Objevují se záběry aut projíždějících po silnicích, po kterých se valí proudy vody. Že je to riskantní, neřeknou, byť jedno auto, evidentně kořist zvednutých vod, se jim nechtěně dostane do záběru.
Někde jsou zaplaveny jen louky, jinde i pole, na řadě míst i budovy. Někde mají před velkou vodou obce chránit pytle s pískem, jinde umělohmotné vaky. Vaky mají vyšší účinnost a sestavují se jednodušeji a rychleji. Účinnost obou postupů je omezená jejich výškou ve srovnání s výškou dosažené povodňové vlny.
Za vrcholu povodně cestuji rychlíkem z Varšavy přes Krakov do Prahy. Všude je mokro, na cestách kaluže, nízká oblačnost, sem tam liják. Řeky jsou zkalené a mírně zvednuté, ale jinak se mnoho neděje. Rozhodně na polích nestojí voda, což by se u nás málokde stalo. Až do Krakova přejíždíme jedinou řeku – Pilicu. Následně do Czechowic Dziedzic přejíždíme několik přítoků poblíž tekoucí Visly. Před Czechowicemi Dziedzicemi vidím větší neškodné rozlivy na loukách. Ač toto město má patřit k nejpostiženějším, realita vypadá z vlaku podstatně příznivěji.
Zdá se, že si novináři TVN s informovaností diváků o povodni nedělali těžkou hlavu.
Jan Zeman