Milá Danušo, bude to vzrůšo…

Poprvé se výrazněji do dějin věčných lovišť propadla předvolebním aritmetickým výrokem o počtu pohlaví a páchnoucí sebechválou o vlastním handicapu mladosti a pohlednosti.

Pak už frčela jako neřízená střela, takto namnoze překonávajíc paní Adamovou, jejíž myšlenkové pochody lze jen ledva stíhat, nadto předstihnout. Danuši se zadařilo nejednou, dokonce nabývám dojmu, že už je i lepší.

Španělský jezuita a filozof 17. století Baltasar Gracián napsal: »Hloupý není ten, kdo se dopustí hlouposti, ale ten, kdo svou hloupost neumí zakrýt.« Zřejmě si v dětství málo hrála na schovávanou, protože kdyby si na ni hrála hodně, byla by dneska schovaná. Důmyslně, aby nebyla nalezena.

Proč o ní ztrácím slova? Teď před krajskými a senátními volbami trumfla všechny Pekary, a že jich v archivu mám… »Karel Schwarzenberg měl svatou pravdu, že komunisté jsou jako vajgly v hajzlu, které pořád splachujete, ale vždycky znovu vyplavou.«

Prostudoval jsem slovník češtiny popředu i pozadu, ale to vhodné slovo k adekvátní reakci jsem nenalezl. Věřte, hledal jsem poctivě až zarputile. Tak snad trochu poezie, ta mně snad šla lépe…

Snad Ludwig složil Osudovou

pro Danuši Nerudovou?

Že jí blbost byla souzena,

takto dělá ramena,

že něco znamená.

Nebo snad spící kníže

je jí blíže?

Vajgly v hajzlu.

je řeč ze začouzeného pajzlu.

Milá Danušo,

bude to vzrůšo,

až všechno to špinavé,

na povrch jednou vyplave.

A nebude to komunista,

tím si buď jista.

Kárl, jak ho neznáte. Je vzhůru… Ježíšmarjá, co jsem to napsal. Samozřejmě BYL. JE…, brrr, co to přivolávám?

Pavel Votruba