Ve stínu protiruských sankcí se dnes ocitla embarga »nejdemokratičtějšího« a »nejsvobodnějšího« Západu proti dalším zemím s nálepkou »porušovatelů lidských práv«. Mám na mysli zejména ze strany USA až neuvěřitelně dlouho trvající ekonomickou blokádu Kuby, nebo tvrdé sankce dopadající na Venezuelu.
V obou případech nyní agentury zveřejnily na první pohled příznivé zprávy, totiž, že Spojené státy oznámily zmírnění sankcí vůči Kubě a záměr zrušit také některé sankce uvalené na Venezuelu.
Co se týče Kuby, hospodářské sankce vůči ní zavedly USA už v roce 1960 poté, co revoluce na ostrově svrhla proamerického diktátora Fulgencia Batistu a nová kubánská vláda mimo jiné znárodnila i majetek zahraničních firem. V lednu 1961 přerušily USA s Kubou diplomatické styky, které obnovil až prezident Barack Obama.
Nyní prý chce administrativa současného šéfa Bílého domu Joea Bidena zmírnit omezení týkající se cestování nebo peněžních převodů (remitencí) od Kubánců z USA jejich rodinám na ostrově. Zrychlit se má vyřizování amerických víz pro Kubánce. Zvýší se také počet charterových a komerčních letů do Havany i mimo ní, rozšíří se konzulární služby USA na ostrově a budou obnoveny programy slučování rodin. Tak o tom informuje stanice BBC.
Americké ministerstvo zahraničí sdělilo, že zruší strop pro peněžní převody ve výši 1000 dolarů (přes 23 600 korun) na každé tři měsíce. USA také povolí kubánským migrantům posílat peníze lidem, kteří nejsou jejich příbuznými.
Nejzajímavější je ale dovětek ve sdělení ministerstva zahraničí: Spojené státy začnou používat speciální systém elektronické platby, aby na peníze nedosáhla kubánská vláda.
Zprávu podle agentury EFE přirozeně přivítali Kubánci, kteří žijí v USA. Díky uvolnění sankcí budou smět více podporovat své rodiny, které zůstaly na ostrově. Dosud se fakticky museli spoléhat na značně nejistý systém poslíčků a pašeráků, když chtěli poslat na Kubu větší obnos peněz. Poslíčci žádali za své služby až 30 procent přepravované částky.
Oznámení Washingtonu přivítal i kubánský ministr zahraničních věcí Bruno Rodríguez, nicméně rozhodnutí podle něj znamená jen »malý krok správným směrem«. Zároveň však prohlásil, že současné kroky americké vlády »nemění embargo« platné od roku 1962.
Na můj vkus to řekl až příliš diplomaticky, zejména když si uvědomíme, že takovéto »zmírnění sankcí« přináší prospěch především a prakticky jen Spojeným státům. Zvýhodňuje emigranty a jejich rodiny, čímž podporuje úzkou skupinu Kubánců, kteří jsou potenciálně využitelní proti současné vládě, a současně vlastně vybízí k další emigraci. Kuba tím nic nezíská, protože ekonomická blokáda státu, tedy i obyvatelstva, trvá dál.
V případě Venezuely je neskrývaným cílem rozhodnutí administrativy amerického prezidenta Joea Bidena ovlivnit jednání mezi vládou prezidenta Nicoláse Madura a opozicí.
Venezuela má jedny z největších zásob ropy na světě, v posledních letech ale těžba postupně klesala. Mohou za to především americké sankce. Špatná kondice klíčového ropného sektoru má dopad na celou venezuelskou ekonomiku, jež má v posledních letech výrazné problémy se zásobováním. Kvůli špatným ekonomickým podmínkám i vládním represím Venezuelu v uplynulých letech opustilo na šest milionů lidí.
Washington nyní například umožní americké společnosti Chevron, aby jednala s venezuelskou státní ropnou společností PDVSA o budoucí spolupráci. »Nedovoluje to ale uzavření jakékoliv dohody s PDVSA ani zapojení do jakékoliv aktivity týkající se PDVSA,« řekl tisku vysoký představitel americké administrativy. Americká vláda prý také zruší sankce uvalené na vysokého představitele Madurova režimu a synovce první dámy Carlose Erika Malpicu-Florese. Spojené státy ale ponechají v platnosti zákaz provádět finanční transakce s venezuelskou vládou či státními firmami.
Podle agentury EFE o zmírnění sankcí požádala opozice vedená Juanem Guaidóem, kterého Washington uznává za prozatímního prezidenta země. Uvolnění sankcí je podle amerického představitele »výsledkem dohody mezi oběma stranami o návratu k rozhovorům, což by mělo být ohlášeno co nejdříve«. Další uvolnění sankcí prý bude záviset na konkrétních výsledcích jednání.
Nemáte také pocit, že se téměř nepokrytě jedná o vydírání? Nebo se snad mýlím?
Ivan Cinka