Macronova eskalace války

Hluboko pod Elysejským palácem v Paříži je prý protiatomový kryt, kde se prý nechá přežít dokonce řada měsíců. Je to možné. Tam se může ukrýt prezident Macron, až přijde odveta z východu. Paříž je však více než dvoumilionové město a s obvody za okružní magistrálou ještě mnohem a mnohem větší. Žijí v ní lidé, kteří nemají pod svými domovy protiatomové kryty a ani se nedokáží rychle přesunout daleko od hlavního města, kdyby přece jen nastal Den X. Co však na nich záleží? Hlavně, že Macron a jeho paní se dostali včas dolů do bezbezpečí.

Může někdy takový scénář nastat? Věřme, že nikoli, ale jestliže jsem správně pochopila projev francouzského prezidenta z pondělních pařížských jednání, pak tato varianta je možná. Těžko se pak bude týkat jen Francie. Aktivity českého prezidenta, vlády premiéra Fialy a zvláště pak ministryně obrany, nás postavily po bok Macronovy Francie do první linie protiruských aktivistů a tedy i možných cílů.

Proč vlastně vyslovuji tyto obavy. Francouzský prezident, hostitel současných jednání, jež dále mají eskalovat válku na východě Evropy, zakryté heslem o pomoci Ukrajině, prohlásil, že nemůže vyloučit vyslání pozemních sil NATO na Ukrajinu. Tam totiž chybějí vojáci, mladí ukrajinští muži ve velikém procentu utekli do zahraničí a žijí z velmi slušných dávek poskytovaných hostitelskými zeměmi. To vše na úkor vlastního obyvatelstva. Ti, o nichž mluvil Macron, by měli bojovat za zájmy jiných, které se jich, tedy také nás, vůbec netýkají.

Macron si zároveň posteskl, že v členských zemích není shoda a že tedy ne všechny státy NATO myslí stejně. Proto v první linii půjdou na východ vojáci zemí, s nimiž Ukrajina podepsala smlouvy o spolupráci. Musíme udělat vše, co můžeme, abychom dosáhli svého cíle, řekl doslova. Uděláme všechno, co můžeme, abychom zajistili, že Rusko nezvítězí, dodal podle listu The Guardian a BBC. Jde tedy o to za každou cenu Rusko porazit, ať to stojí, co to stojí, a území, která momentálně získalo, mu zase vzít a vrátit ho Ukrajině, tedy Severoatlantickému paktu pro vybudování jeho základem. Hlavně jde o Krym, z nějž lze ovládat Černé moře.

Francie má v zapojení do různých konfliktů své zkušenosti. Jinak by nedokázala ze svobodných zemí udělat nesvobodné kolonie, jejichž suroviny a pracovní síly zvýšily životní úroveň v metropoli. Proto se tu žije lépe než třeba v Pobřeží slonoviny. Podobné je to také v ostatních koloniálních zemích. Také zde je dodnes nepoměrně vyšší životní úroveň než v ostatní Evropě a v postkoloniálních státech. V nedávné době začala Macronova země svou válku v Libyi, která znamenala její rozvrat, a vede ozbrojené akce v několika dalších afrických zemích. Ona se také po boku USA podílela na bombardování Srbska, byla v Iráku a podporovala další světovládné cíle Spojených států. Nebýt NATO nikdy by nevzniklo Kosovo, jež se protiprávně odtrhlo od mateřské země Srbska, aby si zde americké ozbrojené síly vybudovaly největší zahraniční vojenskou základnu. K tomu směřuje také akce na východě Evropy.

Ukrajinské vedení nemůže válku vyhrát. Mělo by zasednout k jednacímu stolu a konečně odmítnout válku jako řešení sporů. Také Ruska se tato slova týkají, ale k jednání je třeba minimálně dvou protistran, v tomto případě však řady dalších, které se aktivně zapojily do konfliktu. Vůle zatím není. Podle Macronových slov má jít spíše o další eskalaci konfliktu. Dokonce za využití vojáků, kteří by jinak měli hájit hranice Francie, a za poslání dalších zbraní a zbraňových systémů na východ. Je to nezměrná touha po krvi. Přesně podle scénáře ze Spojených států, vyšlého však tentokrát z Elysejského paláce. Jenže případná odpověď protistrany na poslání vojáků a raket s dlouhým doletem a jejich použití v současné zbytečné válce se nebude týkat jen Macrona schovaného v krytu pod Elysejským palácem, ale obyčejných Pařížanů. A vzhledem k postoji našich představitelů také nás v Praze a jinde, zatímco Pavel, Fiala a Černochová budou schováni v protiatomových krytech.

Dana Lysáková