Lipavský slaví placení koncesionářských poplatků. A my slavíme absurdní divadlo

Jan Lipavský, ministr zahraničí s velkým slovníkem a ještě větší zálibou v morálním kázání, se pochlubil, že teprve nyní začal platit koncesionářské poplatky za Českou televizi a rozhlas. Ne, není to vtip. Opravdu si dal záležet na tom, aby národu veřejně oznámil, že po letech užívání veřejnoprávního obsahu konečně přispívá pár korun měsíčně do společné kasy. Bravo! Skoro by člověk čekal, že ho Kavčí hory vyhlásí donátorem roku.

Internet samozřejmě zareagoval přesně tak, jak si to Lipavský pravděpodobně neplánoval — posměchem. A není divu. Být členem vlády, která neúnavně hájí nezávislost veřejnoprávních médií, a přitom je celou dobu neplatit, to je taková ta ryzí esence české politické morálky: káže vodu, pije všechno, co teče. Jen ne asfalt, ten se táhne.

Ale tahle trapná epizoda má i vážnější rovinu. Jak je možné, že někdo, kdo soustavně porušuje zákonnou povinnost (ano, neplacení koncesionářských poplatků není jen přehlédnutí, ale přestupek), získá bezpečnostní prověrku? Bez té by přitom nemohl vykonávat svou funkci.

Nabízí se otázka: věděla o tom BIS? A pokud ano, proč to nevadilo? A pokud ne — jak kvalitní ta bezpečnostní prověrka vlastně je? Samozřejmě, šušká se, že Lipavský jako ministr »koordinuje« tajné služby, protože za generála Koudelku bojuje nejvíce on sám. Takže to trochu vypadá jako v pohádce: když je šéfem hradního kata sám zloděj, nikdo nevisí.

Celé to ukazuje nejen na míru odtržení politické elity od reality, ale i na děsivě nízkou úroveň standardů, které si nastavujeme. V zemi, kde vám může ujít pokuta za jízdu načerno, ale přesto se stanete ministrem, a kde je možné mnoho let neplatit poplatky za televizi, a přesto projít bezpečnostním sítem, je evidentně všechno možné. Možná že příště se nějaký ministr pochlubí, že si teprve teď zapnul antivir, nebo že mu konečně došlo, že heslo »1234« není bezpečné.

Až příště bude pan Lipavský horlit za hodnoty právního státu a demokracie, připomeňme si, že právě oznámil světu, že začal dodržovat zákon. Ale nebojte – ne všechny. Zatím jen jeden. Ten nejlacinější.

Jan Klán