Zdá se, že se vyplnilo přání ministra Lipavského i premiéra Fialy a plyn z Ruska přestane proudit.
Vlastně asi už proudit přestal, respektive volně probublává kdesi v Baltském moři. Zatím se o tom hovoří jen málo, na to, o jak velký problém se jedná. Analytici nás dnes v médiích povinně uklidňují s tím, že se vlastně téměř nic neděje. Že prý do Evropy putuje ruský plyn ještě plynovodem TurkStream. A to by byl teprve problém, kdyby tento plynovod byl také odpálen. Obávám se ale, že propojení TurkStreamu na naši soustavu plynovodů přivádějící plyn do Česka zatím neexistuje.
Diskutuje se o tom, kdo plynovody asi tak odpálil. Známí rusožrouti, kteří obvykle za vším zlým vidí Putina a Rusko, jsou podezřele ticho. Rusko, pravda, hrozilo zastavením dodávek, ale mohli to udělat pomocí ventilů a kohoutů. Z hlediska zájmu Rusů je poněkud zbytečné ničit drahé a technologicky velmi složité potrubí. Je zřejmé, že pokud se do potrubí dostane slaná mořská voda, bude podléhat rychle korozi. Investice za desítky miliard eur, které představuje Nord Stream 1 a Nord Stream 2 by tak byla zcela znehodnocena.
Pokud by dejme tomu Rusko skutečně uzavřelo kohouty a plyn do Evropy by neproudil, bylo by nelogické takovou obří investici zničit, protože když by se situace změnila, stačilo by naopak jen otočit kohoutem a vše by se lehce vrátilo do starých kolejí. Oprava obou poničených plynovodů bude trvat měsíce, možná i roky a bude stát velké peníze.
Ministr Lipavský a někteří obdobně málo prozíraví politici ze zemí EU chtěli také okamžitě přestat odebírat ruský plyn. Ale k tomu stačilo přestat Rusům platit. Navíc Lipavského a jemu podobné politiky stejné krevní skupiny skutečně nepodezírám, že by byli schopni kdesi na mořském dně (80–90 metrů pod hladinou) provést ničivou explozi.
Reálně tedy zbývá zhruba pět potenciálních hráčů – mezinárodní teroristé, Ukrajina, Polsko, USA a zřejmě i Velká Británie. Provést takový úder není ale vůbec jednoduché. Vyžaduje to informace a techniku. Tou v této oblasti disponuje možná Polsko, Určitě USA a snad i Britové. Mezinárodní teroristé by jistě měli velký apetit plynovody, kudy vede životadárný plyn pro evropský průmysl a občany, odpálit, ale nemají na to technické prostředky. Stejně tak pochybuji, že by Polsko nebo Britové udělali něco takového bez předchozího souhlasu jejich hlavního spoluhráče. O to více to platí i pro Ukrajinu.
Konec konců bývalý několikanásobný polský ministr Sikorski poděkoval na Twitteru Spojeným státům za tuto akci. Stejně tak ve svých vyjádřeních naznačuje bývalý americký prezident Trump, že nitky tohoto činu vedou do Spojených států.
Ale ať za tím stojí kdokoliv, knockout hrozí střední Evropě, především Německu a jeho nejbližším sousedům. Plyn z Ruska sem přestal definitivně proudit.
Opravit těžce poškozené potrubí v zimním období, v neklidném, rozbouřeném moři nebude nic snadného. A konečně, když k opravě dojde, kdo zaručí, že ho za týden zase něčí ponorka neodpálí. Legrace skončila.
Německá a tudíž i naše průmyslová výroba dostane drtivý úder. Díky závislosti na plynu se začne hroutit i elektrická síť v Německu a dominovým efektem v dalších evropských státech, včetně Česka.
Velmi rád bych se mýlil, ale tuto zimu někdy v průběhu ledna vidím pro země střední Evropy jako téměř apokalyptickou.
Vláda by lidem měla co nejdříve říci pravdu. Omluvit se za to, že svým dílem přispěla k této katastrofě a odstoupit. Nová vláda, a to nejspíše vláda národní jednoty tvořená z odborníků, bude muset okamžitě hledat nouzová řešení. Půjde o to v podstatě zorganizovat přídělovou politiku, aby nedošlo k zhroucení chodu státu, českého průmyslu a vážným dopadům do života českých domácností.
Vláda bude muset zajistit to nejzákladnější – zásobování potravinami, vodou, fungování zdravotní péče, bezpečnost lidí a práci pro lidi.
Musíme nejspíš počítat s uzavřením škol, většiny úřadů, vnitřních sportovišť, kulturních institucí a zbytných služeb. K tomu bude muset přistoupit dříve nebo později jakákoliv vláda v situaci, kdy je spotřeba plynu pokryta maximálně z jedné třetiny.
Fialova vláda ale ztratila důvěru drtivě většiny společnosti. Prohrála komunální volby, ztratila ve volbách do Senátu a očekávají ji další masivní demonstrace tak, jako tuto středu. Kromě toho, popularita této vlády je velmi nízká (nemá důvěru 80 % občanů) a veřejnost, pokud si s blížícím se obrovským deficitem dodávek plynu postupně uvědomí mimořádnou závažnost této situace, bude tuto vládu vnímat jako spoluviníka vzniklých problémů. I proto by bylo nejlepší, aby tato vláda odešla. Čím dřív, tím líp.
Až dosud byla hrozba rozkladu našeho společenského uspořádání spíše teoretickou hrozbou, nyní začíná být velice živá.
Jiří Paroubek