Nechci být špatným prorokem, ale tohle nemůže dopadnout dobře. Jak referuje idnes.cz, podle Lipavského dialog s Ruskem selhal a Evropa si musí položit otázky, jak reagovat na agresivní Rusko, které nedodržuje pravidla a které vede válku těsně u unijních hranic. »Mluvil jsem například o tom, že bychom se měli zamyslet nad některými dohodami, které jsou mezi Evropskou unií a Ruskou federací,« dodal Lipavský a jako příklad uvedl vízovou politiku.
Zaslepenost – to je přesně ta vlastnost, za kterou Evropa v mnoha příštích letech krutě zaplatí. Velkou vinu na tom bezesporu ponese Česká republika, jejíž současná vláda patří v nenávisti k Rusku k těm vůbec nejaktivnějším.
Dnes je snad už každému jen trochu zdravě uvažujícímu člověku jasné, proč prezident i navzdory anoncovaným výhradám nakonec Lipavského ministrem zahraničí přece jen jmenoval. Propůjčit se k takové sabotáži zahraniční politiky vlastní země, to nemůže dělat amatér. Lipavský určitě musel absolvovat důkladnou přípravu kdesi mezi kružítkem, kladivem a zednickou lžící a Zeman dostal jeho jmenování befelem.
Víte, Rusko nemusíte milovat, dokonce ho můžete i nesnášet, i nenávidět, ale vedle toho byste vždycky měli mít na zřeteli následky svého konání. Nikoli vůči sobě samotnému, to není až tak podstatné, ale jste-li v takto významné funkci, pak jistě vůči občanům své země. Když vám bude na zahradě krtek dělat neplechu, vystřílíte půlku vesnice? Přesně takhle ale postupuje Evropská unie v čele s Fialovým kabinetem.
Na Ukrajině se minimálně od roku 2014 dělo něco, co se Rusku oprávněně nelíbilo. Nikdo to nereflektoval. Důkazů o tom je bezpočet. Až Kreml zareagoval. Proč se Lipavský nyní v čase českého předsednictví netáže Evropy, zda bylo možné válce na Ukrajině zabránit? Nebo proč se jí EU a Američané nepokusili zabránit, notabene ji podněcovali?
Těch nezodpovězených a většinou ani nevznesených PROČ jsou desítky, možná stovky. Chybí však vůle, ona PROČ pokládat. Odpovědi na ně totiž nejsou žádoucí.
Začal jsem zaslepeností, skončím slepotou, resp. Senecou: »Mezi jinými nevýhodami smrtelné povahy je i ta slepota mysli, že nejenom jsme nuceni dopouštět se omylů, ale svoje chyby i milujeme.«
Dnešní vládnoucí evropské a zaoceánské garnitury jsou do svých chyb zamilované jako náctiletý puberťák do své učitelky tělocviku s hlubokým výstřihem a těsně padnoucími legínami. Jenže zatímco ten puberťák se z toho dříve či později vyspí, nás to může taky zlikvidovat.
Jan Čech