Lidé se začínají bát

Informace o akci Bandera party, která se uskutečnila v jedné plzeňské restauraci, mě velmi znepokojila. Tady v závětří již několik měsíců ukrajinská mládež, alespoň podle první informace pro média, konala své zábavy za zavřenými dveřmi. Co se dělo uvnitř, se neví. Lze si to jen domyslet, jestliže si zvolili zmíněný název. Když setkávání nazvali po Stěpanu Banderovi, vraždícímu ideologu nenávisti, jehož myšlenkami se jeho příznivci řídili po zbytek války, dali jí zároveň směr. Také sem k nám s uprchlíky přišla zřejmě tedy nenávist a recidiva fašismu.

Rychle ovšem, abychom nenarušili »správný obraz« o Ukrajincích, zpráva o tom zmizela z informačních kanálů. Prý policie má věc šetřit, ale v jakém směru? Název se jménem Bandery přece zakázat nemůže, Bandera je totiž na Ukrajině národní hrdina, ač jeho lidé, a on sám, vraždili v Polsku Poláky, posléze Židy v obsazeném Lvově, a to okamžitě po jeho záboru. Znamená to, že také my ho v brzké době budeme uctívat?

Ta doba je na dosah. Končí totiž, jak napsal na Centrumu Martin Fendrych, Antihavel, tedy Miloš Zeman, a s ním prý »deset let nenávisti«. Nyní tedy opět přijde doba »pravdy a lásky«, kterou již odvrhl Václav Klaus. Jak ona »pravda láska« má vypadat, nám již nyní názorně předvádějí vláda a poslanci Pětikoalice, kdy sáhli na penze důchodců a chystají se zasáhnout další skupiny obyvatelstva svými tzv. úspornými opatřeními.

Potřebují peníze. Na válku na Ukrajině. Na to, abychom se stali vůdčí silou v Evropě, pokud jde nejen »o pomoc běžencům«, ale i v rozdmýchávání bojů. Na řadě jsou tedy odchody do důchodu a privatizace zdraví. To, zdůrazňuji, mně vadí jako lékařce nejvíce, protože neúprosně rozdělí společnost na bohaté a chudé. Pro bohaté budou lepší léčebné metody, léky, péče, pro chudé, nebudou-li mít na léčbu, třeba i smrt.

Co se však dále míní oním »návratem k Havlovi«, o němž psal Martin Fendrych? Například ještě větší příchod migrantů z Ukrajiny, kteří sem k nám přinesli návrat TBC, jak jsem si mohla přečíst v jednom fermanu hygienické stanice z Olomouce, který se dostal až ke mně. Ta TBC byla v naší republice prakticky zlikvidována. Už dávno nebyla nebezpečím pro populaci. Dnes však opět je a to nejen tuberkulóza. Také jiné nemoci, které jsme neměli, se k nám dostávají. O tom se ovšem nepíše. Ani o zmíněné TBC, která se z Olomoucka, kde je výcvikový prostor pro ukrajinské vojáky, může rozšířit kamkoli.

Ukazuje se ovšem, že Ukrajinci jsou pro naši vládu a fendrychovské komentátory víc, než zájem naší vlasti. Ta Bandera party je jen náhodně prozrazený detail. S ní ruku v ruce jde jistá fašizace, o čemž svědčí právě jméno zmíněného ultranacionalisty. Ta se totiž bude týkat také nás. Už některé připravované zákony, o nichž se dozvídáme z médií, nesvědčí právě o tom, že by se demokracie u nás měla prohlubovat.

Mám malé děti. Jsem lékařka. Chtěla bych, aby vyrůstali v míru a ne aby jednou musely na sebe navléci uniformu a jít bojovat za cizí zájmy. To, jak rychle směřujeme k nové totalitě, mě ovšem naplňuje hrůzou. Také proto nechci, aby se jednou jmenovalo náměstí u nás nebo kdekoli jinde po rodáku z blízké Mláky, ministru protektorátní vlády Adolfu Hrubém, který kolaboroval s nacisty. Nebo dokonce po lékaři Františku Teunerovi, k jehož rodišti je od nás tak blízko. Ten jako pravá ruka ministra Moravce zase předělával českou mládež v Kuratoriu. Bojím se, aby si z takových současná vláda nebrala vzor. A ona si ho zatím bere.

Zmíněná Bandera party je jen náhodou objevený případ. O tom, že se koná pravidelně, se muselo v místě vědět. Možná i jinde se něco podobného uskutečňuje. Ale tam, kde není žalobce, není ani soudce.

Lidé už jsou tak smířeni se vším, že mlčí a tváří se, že nevidí a neslyší. Začínají se bát. Vyjádřit svůj názor může být totiž nebezpečné. Lepší je na sebe neupozorňovat. Tam až jsme došli v poslední době pod znovu oprašovaným praporem Václava Havla. A jestliže to nepochopíme, pak nás nemůže čekat nic jiného, než konec našeho snu o demokracii a svobodě.

Kateřina Jirousová