…zda s ním Lipavský bude ochoten rokovat. Méně známý francouzský spisovatel a filozof druhé poloviny 17. století Jean de La Bruyere, napsal, že… »Někteří lidé považují nadutost za velikost, nelidskost za pevnost a posměvačství za duchaplnost.«
Tesat v dnešní zvrácené době by se tato slova měla. Jednoho z těch nadutých, nelidských a posměvačných vám teď představím. Jasně, nejedná se o tajtrlíka neznámého, takto však v kontextu s čerstvým výrokem mé bdělé pozornosti uniknouti nemohl. Nějaký Lipavský. Cituji z Novinek… »Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (nestr.) nechce spekulovat, zda by jednal se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem, pokud by Česká republika byla přizvána k rozhovorům o příměří mezi Ukrajinou a Ruskem. Řekl to na dotaz Novinek na tiskové konferenci v Bruselu, kde se konalo jednání Rady pro zahraniční věci.«
Jeden by se smíchy neudržel, kdyby šlo o nějakou ptákovinu. Takhle ovšem musím smích zadržet, neb o ptákovinu nejde. Kam na tyhle nápady Lipavský chodí, je mi záhadou. Zřejmě vycházejí z jeho velké hlavy, pochybuji totiž, že něčím takovým by ho očkovali jeho lóžoví nadřízení. Leda že by ho chtěli znemožnit. Ale k věci…
On si myslí, že je veliký, pevný a duchaplný. Hovno je. Skutečně. Tahle politická garnitura se zednářům opravdu povedla, žasnu, že něco takto sebestředného se vůbec může narodit, že to sebestředné chodí a mluví…
Meritum věci tkví samozřejmě jinde – nikoli Lipavský s Lavrovem, ale Lavrov s Lipavským zda vůbec by byl po tom všem ochoten byť jen se pozdravit, natož s tím klaunem z Černína o něčem důležitém jednat. Nepochybuji, že NE. Bohuslav Chňoupek (za mě nejlepší ministr zahraničí, kterého jsme kdy měli) se v hrobě musí obracet…
Dušan Sedlák