Skončila další extraligová sezóna. Jak je na tom s kvalitou naše nejvyšší domácí hokejová soutěž? – tato otázka se logicky nabízí vždy, když se nějaká kapitola něčeho uzavírá. Odpověď zní – NEVALNĚ, byť novináři, komentátoři, experti a činovníci svazu budou už tak nějak ze zvyku tvrdit pravý opak. Proč si to myslím? Zkuste poskládat národní tým výhradně z extraligových hráčů a vystavte ho tváří v tvář (čepelí vůči čepeli) té TOP mezinárodní konkurenci. Třeba americkému či kanadskému výběru složeného z jejich nejlepších hráčů. Že nelze srovnávat hrušky s jablky? Lze, neboť taková srovnání tu v minulosti již byla.
Psal se rok 1972 a reprezentace ČSSR s výhradně domácími ligovými hráči nastoupila 30. září v Praze proti Kanadě, která měla v sestavě to nejkvalitnější, co mít mohla – gólmani Tony Esposito a Ken Dryden, bek Guy Lapointe, forvardi Phil Esposito, Bobby Clarke, Frank Mahovlich, Stan Mikita – co jméno, to hvězda, dotýkající se hokejových nebes. A výsledek? 3:3. A to javorové listy srovnávaly teprve čtyři vteřiny před koncem…
Umíte si představit, jak by dnes dopadl extraligový reprezentační výběr, kdyby vyzval k souboji Kanadu v čele s McDavidem, Crosbym, Huberdeauem, Stamkosem, MacKinnonem a dalším javorovými stars?
Tato zmíněná zářijová konfrontace však nebyla jedinou. Druhá přišla na Kanadském poháru o 4 roky později. Jediný a vítězný gól kladenského »balíka« Milana Nového proti tehdy neporazitelným Kanaďanům se zapsal do historie zlatým písmem.
Ona celá ta 70. léta v »ošklivé« a »nedýchatelné« Husákově normalizaci československému hokeji přála nadmíru, neboť do tohoto období spadají ještě i tři tituly mistrů světa (1972 Praha, 1976 Katovice a 1977 Vídeň) a dále 5 světových stříber a 2 bronzy – vše pochopitelně s domácími ligovými hokejisty.
Doporučoval bych všem těm rozdavačům chvalozpěvů rychle seskočiti z hrušky dolů a začít s českým hokejem fofrem něco dělat. Kluby nemají žádnou dlouhodobou strategii, fluktuace hráčů je obrovská stejně jako počet cizinců. To dříve nebývalo, a i proto měla liga TOP kvalitu. Nebo si snad někdo z pamětníků uměl tehdy představit, že by třeba Holíkové odešli z Dukly do Sparty nebo Martinec z Tesly do Slovanu Bratislava? Podívejte se na NHL? Je tam taková fluktuace hráčů? Ani omylem. Kostry jednotlivých týmů se až na výjimky mění zřídka kdy. U nás se ovšem kádry po sezóně »rozstřílí« a od té nadcházející se vlastě začíná od nuly… Ale to už se dostávám do jiné roviny. O ní třeba někdy příště.
Pavel Votruba