Veřejný prostor je těhotný neřešenými rozpory a problémy vládní koalice, jejichž špičkou ledovce je pravděpodobné hlasování o důvěře vládě v hávu polovičatých, nesystémových, a ve svých důsledcích kontraproduktivních opatření proti energetické, surovinové a potravinářské krizi. O co vlastně v krizi jde?
V obecně přijímaném pojetí je vládní krizí zpochybnění dosavadní cesty, kdy lidé cítí potřebu změny a zákonný establishment není schopen pružně a účinně reagovat. Je výzvou k hledání nových řešení, postupů a pravidel. Naleznou-li lidé odpověď, svědčí to o životaschopnosti celkového uspořádání politického, ekonomického i sociálního systému. V opačném případě se nacházíme na počátku společenského úpadku. Nadcházející hlasování o důvěře vládě, causa Dozimetr a sporadické informace o předvolební kampani nasvědčují právě této variantě. Stranou ponechávám bezprecedentní válečnické štvaní a mnohamiliardové zadlužování našeho obyvatelstva na tzv. »humanitární bombardování«.
Spolu s pulsující strukturální, finanční, sociální i mravní krizí může znamenat ohrožení stability dalšího rozvoje státu. Mějme však současně na zřeteli, že krize je zpochybněním dosavadní cesty, kdy lidé cítí potřebu změny. Proto pouhé odmítání různých variant parametrických změn vydávaných za návrhy reforem (např. licitování o výši příspěvku na omezení negativního vlivu energetické krize bez dlouhodobého výhledu a systémových řešení) rozhodně účinnou a reálnou cestou z politického, ekonomického, sociálního a mravního marasmu společnosti není. Odmítání bez východisek je pouhé zachování statusu quo.
Vláda má údajně řešení na všechny základní problémy společnosti. Veřejnost ale o nich neví, nebo nesouvisle, polovičatě. Řešení může být evoluční, revoluční, systémové nebo jen přechodné, konsolidační. Podle teorie propagandy prosazení jednoho názoru znamená nejprve vyvrácení předchozího. Mínění masy se přitom překvapivě rychle mění. Příkladem může být zatím nepřiznané postupné střízlivění po euforii v cause Ukrajina. Budiž to dostatečným mementem.
Krize je nebezpečný stav. Současně však i prostorem pro zásadní změnu. Má-li však plnit svou resuscitační funkci, účinně reagovat na bující rozpory a gradující stagnaci, musí být objektivně pochopeny a analyzovány její příčiny, vyvozeny správné a konstruktivní závěry. To je však nejslabší článek české politiky v jejím složitém spektru. A také impulsem k návratu skutečné levice na politickou scénu.
Dotvořil se nám unikátní systém dvojí politiky. Zjevné, reprezentované optimistickými iluzemi režimních politiků, a paralelní. Založené na korupčních kuloárních praktikách. Výměně svědomí za post. Právo silnějšího a finančně mocnějšího. Takový je stav naší demokracie, taková je podstata, příčiny a důsledky krize v naší společnosti. Řešením je pouze změna vlády.
Ladislav Šafránek