Křesťané prý chtějí do Izraele

O víkendu se izraelský prezident nechal slyšet, že jiholibanonské křesťanské obce se prý chtějí připojit k Izraeli. Jde zřejmě o první zkušební vlaštovku, jež má zjistit, co další rozšíření izraelského státu udělá se světem. Zda je to pravda nebo lež, nikdo nezjistí, stejně jako se o to ani nepokusil, když to definitivně s požehnáním Trumpa udělal i v případě Golan. Stačí Netanjahuovo slovo a dál se nikdo neodváží nic zjišťovat. Tedy ani česká vláda, která i v novém složení patří k největším stoupencům Izraele.

Připomeňme si, že z malého židovského státu, jak ho namalovali v OSN v onom osudovém roku 1948 na mapy, se různými zábory a válkami stal dnešní Izrael, že to stálo vysídlení statisíců arabských obyvatel, přivlastnění si jejich půdy a nepovolení žádného pokusu o alespoň smír s těmi, které vystěhovali anebo s jejich potomky. Nebýt ovšem podpory především Spojených států, nebylo by to možné. Dnes nejlépe vyzbrojená země na Blízkém východě ohrožuje kohokoli, kdo by chtěl naplnit rezoluce Rady bezpečnosti a OSN.

Všechno má ovšem své hranice. Překročit je dříve či později se stane osudné. Není totiž vyvolený národ, vyvolená víra, byť si to o sobě myslí židé, stejně jako křesťané, muslimové či další. Který národ to o sobě prohlašoval, doplatil na to. Římané jako Avaři, Turci jako Němci, koloniální Angličané nebo Francouzi, rozpínaví Japonci nebo ještě rozpínavější Američané. Ti jsou zatím poslední v řadě, ale ani jejich rozpínavost není navždycky. Pak prý přijde Armagedon a ona poslední bitva, v níž bude stát zlo proti dobru. Kdo je však tím dobrem a kdo tím zlem? Vítězem představujícím dobro nemusí být ani pravověrní židé, ani bigótní křesťané, ani fanatičtí muslimové. Číst Bibli stojí za to, ale není to kniha věšteb nebo návodů a la Macchiavelli (viz Vladař), stejně jimi nejsou ani Mohammedovy súry. Byly psány pro současnost. Měly tehdejším lidem něco sdělit a sdělily. Některá tehdejší poučení jsou však platná dodnes. Stejně jako moudrosti z děl Ovidia, Petrarky či Goetha.

Židé se podle tehdejších legend shrnutých ve Starém zákonu stali tedy vyvoleným národem. Bylo to také jejich prokletí. Také to mimo jiné je odsoudilo k diaspoře. Návrat ke kořenům v době po 2. světové válce (ideologicky dříve) byl však spojen s násilím na jiném národě, který v jejich původní vlasti žil již skoro dvoutisíciletí. Jenže bylo po hrůzné válce, která přinesla i holocaust. Svět se snažil napravovat, co se dalo. Napravoval špatně a vyvolený národ cítící se oprávněně zneuctěný nebyl velkorysý. Proto namísto tolerance zvolil násilí a ukradení většiny země před Jordánem a domovů těm, kteří také na ni měli právo. Pokořeným vyhnancům, alespoň podle nich samých, zbyly jen zoufalé činy. Ani ty však nikam nevedou a zaslouží si odsouzení.

Dnes silný Izrael si myslí, že je pánem středovýchodu. Má podporu USA. Má k dispozici zbraně jako nikdo jiný v regionu. Byla jen potřeba záminka, aby začal uskutečňovat svůj plán na stále větší Izrael a ovlivňovat dění na konci Středozemního moře. Konkurenční Írán se zničit nepovedlo. Jen poškodit a při tom zatáhnout do války nejmocnější mocnost světa. Ani pak Starý zákon nevyhrál nad Koránem bigotně vykládaným ajatolláhy. Jen poškodil ostatní svět. Především Evropu. Krok však byl učiněn. Írán je držen na uzdě. Jižní Libanon se možná připojí a rozšíří tak izraelský stát. Stačí k tomu jakýsi zvací dopis, jímž libanonští křesťané oznamují svou touhu stát se Izraelci. Průhledné, ale účinné. Kdo myslíte, že se proti tomu postaví? Vláda v Libanonu je příliš slabá, aby se vzpěčovala. Trump jistě nápad potvrdí, svět bude mlčet. Protestovat není záhodno. Další krok k záměru Velký Izrael bude učiněn. Možná jen v OSN vystoupí s protestem libanonský vyslanec. Podpoří ho několik ne přátelských států a bude vymalováno.

A my? Zda pošleme blahopřejný dopis či nikoli, nevím, ale jistě Česká televize natočí pořad, jak dobře se libanonským křesťanům žije v Izraeli.

Jaroslav Kojzar