Konečně létáme a i my můžeme být světoví

Co je to sto dvacet let v životě Země? Má za sebou prvohory i druhohory, dinosaury i mamuty, homo sapiens neandertalensis a homo sapiens sapiens. Tisíciletí trvalo, než naši předchůdci sestrojili první kolo, tisíce let umírali při obyčejné transfuzi, protože neznali to, co český lékař dr. Janský, a než se vypořádali s morem-zabijákem. Pak se začalo objevovat to, co si vysnil věčný snílek Julius Verne a před ním mnozí a mnozí. To se psalo 20. století a člověk namísto potlesku se měl začít bát. Bohužel se nebál. Proto se přehnaly světem dvě hrůzné války, což umožnily vynálezy, které měly sloužit lidem. Jak se ukázalo, vznikly však proto, aby z lidstva zase udělaly zvířata a krok za krokem vracely vývoj zpět, ač ho zdánlivě posunovaly dopředu, ničily při tom matičku Zemi a lidstvo myslelo, že to je pokrok. Za pouhých sto dvacet let nebyla Země nikdy ohrožena tak, jako je tomu nyní, a to člověkem samotným.

Co je to oněch sto dvacet let? Nejdéle žijící člověk na planetě dosáhl přes 122 let svého věku. Zemřel nedávno. Ti nejdéle žijící však překračují jen o něco málo stovku. Země sama si počty lidí reguluje nemocemi a občas i hladomory či válkami. Nemůže za to, ale neandertálské myšlení prosáklo lidstvu do krve a pro větší moc jedince nebo národa či vizi své svobody a demokracie jsou různá společenství ochotna vraždit a ničit vše, co stojí v cestě jejich zájmů či představ. Vždy se totiž najde samozvaný Vůdce, který se rozhodne postavit do čela vojů a táhnout přes mrtvoly k »vyšším cílům«.

Je doba úžasného rozvoje spojovacích technik a i mediálních center, které dokáží předělat jakoukoli informaci, aby sloužila cílům těch, pro něž pracují. Nejhorší ovšem je, když se vynálezů uchopí lidé typu hraběte Artigase (viz Vynález zkázy) a domnívají se, že mohou vládnout světu, či že jejich země je vyvolená pro takový záměr (viz Hitler a…).

Před sto dvaceti lety, počátkem 20. století se »na scéně« objevily automobily. S krátkým zpožděním se pak začal naplňovat sen Leonarda da Vinci. 17. prosince 1903 se totiž poprvé do vzduchu dostalo řízené letadlo. Bylo to v oblasti Kitty Hawk v Severní Karolině v USA. Dva majitelé velké prodejny bicyklů a milovníci kluzáků a na rozhraní století experimentátoři, nadšenci pro létání a techniku, Orville a Wilbur Wrightovi se zapsali do dějin letectví. Po mnoha zkouškách a vylepšeních, nápadech, jež bylo nutné vyzkoušet a buď přijmout či odvrhnout, se konečně dostali na letadle Flyer I do vzduchu. Oba vzletěli dvakrát. Ten čtvrtý pokus byl už skutečně řízený. Wilbur při něm uletěl 279 metrů a let probíhal necelou minutu.

Ještě nějaký čas trvalo, než se světová veřejnost dozvěděla o světodějném činu, šlo totiž o »válku« s úřady a tu bylo nutné vyhrát. Teprve pak bylo možné začít psát historii letectví (u nás Jan Kašpar uskutečnil svůj první let až v dubnu 1910), ale už brzy poté letadla francouzských vojenských sil a německé Luftwaffe mohla bombardovat cíle pod sebou. Dodnes se v učebnicích můžeme dočíst o mistrných kouscích »rudého barona« Manfreda von Richthofena. Od té doby už je jmen pilotů, kteří ničili nepřátele dole pod seboui, skoro nekonečná řada. Ale to jsme už u Druhé světové války, u Tibbetse, Sweeneye, Draka, Pokryškina, Kožeduba, Kelletta, Schucka, Hafnera, Fejfara, Peřiny…

Byli i civilní piloti, kteří se proslavili. Oproti těm válečným jich bylo nepoměrně méně. Jmenuji např. Čkalova či Lindbergha.

Je ovšem pravdou, že za těch 120 let jsme se díky letadlům stali ve světě vzájemně bližšími, že se svět »zmenšil«, ale také, že už není bezpečno v zázemí a každá válka má stejné dopady na ty, co jsou »v první linii«, i na ty, co jsou v zázemí.

Asi si řeknete, že bych měl spíše připomínat ohromný pozitivní význam letectví. Jenže válka na východě mě od pozitiv odvádí. Díky bratřím Wrightům byl učiněn první krok. Až příliš rychle jejich zkušenosti a dalších, kteří stáli na počátku letectví, byly využity vojáky. A tak na místo míru mezi národy, lepšího poznávání, zkrácení vzdáleností, začala letadla roznášet smrt. Ani dnes tomu není jinak. Letadla NATO roznášela smrt v Srbsku, Iráku, Libyi a my, trpaslík ze středu Evropy, kupujeme předražené útočné americké F-35. Tady už o obranu opravdu nejde, ale o přípravu na útok. »Krvavá Jana« cíle zná. Není pro ni vůbec důležité, kam nás řídící orgány z Velké země pošlou. Už brzy nebudeme mít práva rozhodnout. Poslušný generál v jejich službách nám jistě vysvětlí, jak je nutné zabíjet »ve jménu svobody a demokracie« právě tam či tam. Proč ne? Přece přísahal. Jen nevím, která z těch jeho přísah je platná.

A tam, kde budou dopadat řízené střely a kazetové či jiné bomby ze supermoderních letadel, které bude mít málokterá zem, budou žít lidé. My ovšem, jestliže vymyslíme (naše vláda) takové nákupy, jako paní Černochová, a trochu víc přiškrtíme důchodce apod., budeme brzy skoro jako… nebudu jmenovat… jednou z nejdůležitějších zemí světa. Svým nákupem nejnovějších zbraňových systémů se tak staneme možná i příkladem pro Evropu. Pak z našich letadel F-35 budeme moci, možná bez varování, shazovat své Little Boy – Chlapečky, jež jedním rázem zabijí statisíce civilistů v ulicích klidného města.

Letadla typu F-35 jsou lepší, než byl B-29 Enola Gay, jenž dokázal srovnat se zemí Hirošimu. O to slavněji se bude zřejmě cítit paní ministryně, bývalá slečna od bankovní přepážky.

I k tomu bohužel posloužil veliký čin bratří Wrightů, uskutečněný 17. prosince 1903 v daleké Severní Karolině, ale za to oni dva velikáni nemohou.

Jaroslav Kojzar