Údajně 22. září 1862 americký prezident Abraham Lincoln podepsal prohlášení o osvobození otroků. Názory na datum podpisu jsou různé. Možná, že to bylo v září, možná ale v červnu, možná, že… Nevím, možné je v této zemi všech možností všechno. Jisté ovšem je vyhlášení onoho Prohlášení – tak se jmenovalo – a že mělo svoji platnost od 1. ledna 1863. V té době třiapadesátiletý bývalý kentucký právník Lincoln sdělil americkému lidu:
»[…] Já, Abraham Lincoln, prezident Spojených států, z moci nejvyššího velitele armády a námořnictva Spojených států, […] přikazuji a prohlašuji, že všichni lidé pokládaní v uvedených státech nebo jejich částech za otroky jsou od nynějška i v budoucnu svobodni a že výkonná moc Spojených států, včetně vojenských a námořních sil, bude uznávat a ochraňovat jejich svobodu.
Současně obyvatele prohlášené svobodnými vyzývám, aby se vystříhali, s výjimkou případu nezbytné sebeobrany, všeho násilí a doporučuji jim, aby poctivě pracovali za přiměřenou mzdu…«
Tehdy již řadu měsíců trvala válka mezi Unií a Konfederací, tedy Severu proti Jihu, i když v prvopočátku byla »jen« v slovní a legislativní úrovni. Nejde mně však o onu válku anebo o starý příběh Scarlett a Butlera, který čítávaly naše babičky a plakávaly nad ním. Pamatuji to. Dnes ustoupil zcela jiným příběhům, jimž nové generace ohlupují televize. Jde mně však o to, co bylo důvodem této války. Tehdy především rozpad jednotného státu, za nímž byly nové zákony, nová opatření a v neposlední řadě – řekl bych dokonce jako první bod – osvobození otroků, tedy z pohledu Jihu údajné narušení práv jižanských otrokářů schovávajících se za právo nedotknutelnosti vlastnictví. Zvítězil buržoazní Sever, kde bylo potřeba svobodných lidí do rodících se továren, kteří by se většinou za pár dolarů byli ochotni postavit k Fordovým apod. linkám produkujícím zboží.
Byl to ovšem beze sporu pokrok. Oproti otrokářskému Jihu, kde pohyb pracovní síly byl omezen, nesmírný. Jestli se Spojené státy chtěly stát významnou zemí světa, nemohly se nechat zadržet zákony, které v Evropě neplatily už staletí. Tedy, pokud jde o otrokářství. A desetiletí, pokud jde o svobodu nabízet svou pracovní sílu a tím také nadhodnotu, kterou si přivlastnil majitel.
Potud válka Severu proti Jihu, bez ohledu na to, jaký byl její začátek, byla ospravedlnitelná a navíc dokonce i spravedlivá. Nikoli ovšem kvůli svobodě pracovní síly, ale pro své humanitní cíle. Nechci dávat na váhu její ekonomické zdůvodnění s citovým přímým zásahem do myšlení severních neootrokářských států vyvolaným příběhem z Chaloupky strýčka Toma spisovatelky Beecher-Stoweové. Neodvažuji se však dát jednomu před druhým přednost.
Lincoln byl sice odhodlaný muž, ale byl také produkt své doby, své třídy, cílů těch, kteří ho prosadili do čela země. Tím nechci umenšovat jeho protiotrokářské cítění. Jeho strana vyhrála a vlastně umožnila, aby ze zaostávající země – a tou velká část Spojených států byla – se stala brzy mocností, jež si postupně začala přivlastňovat právo na to vést svět. Otrokářství sice vzalo za své, ale rasismus dlouho ovládal Spojené státy. Psával o tom Howard Fast, než ho uskřípli lidé McCartyho. Byl natočen i Kramerův film Hádej, kdo přijde na večeři. Také náš Ludvík Aškenázy napsal své Indiánské léto, v němž potvrzuje stále trvající rasismus v USA. To jsme v padesátých letech minulého století.
Od té doby uplynulo v Mississipi hodně vody, Spojené státy měly již i černošského prezidenta a řadu tmavých ministrů, ale rasismus stále nevymizel, jak o tom svědčí mnohé případy šikany v jižanských státech, které v minulých letech vyvolaly veliká napětí. Před tím, co se však podařilo za posledních padesát let udělat s myšlením Američanů, však klobouk dolů.
Jen jedno, směrem ke světu, se však stále nedaří. Přesvědčit ostatní, že Spojené státy jsou zemí předurčenou vládnout světu, zemí vyvolenou. Tehdy, v onom roce 1862 na to ovšem Lincoln ani nemohl pomýšlet. Teprve, když se USA dostaly na potřebnou hospodářskou úroveň, mohly se pokusit záměr uskutečňovat. A jsme rázem v dnešku. Ale to u moci není dynamický republikán Lincoln, ale starý protřelý právník Biden navazující na své předchůdce, kteří se také pokoušeli ovládnout svět, a proto se stali četníky zeměkoule a roznašeči údajných amerických hodnot, přičemž sami ještě stále mají potíže s přetrvávajícím rasismem a s nepochopením skutečného obsahu slova demokracie.
Jaroslav Kojzar