Prý kolonialismus je už za námi. Svět se ho údajně zbavil a odvrhl poníženost jedněch a nadřazenost druhých. »Zlatá šedesátá léta« byla obdobím rozpadu koloniálních říší, pokud už k tomu nedošlo dříve v důsledku Druhé světové války. Takto zjednodušeně to můžeme číst v některých dějepisných učebnicích. Jenže ono to všechno nebude opravdu tak jednoduché.
Jsou dvacátá léta 21.století. Kolonizátorské země skutečně alespoň zdánlivě zmizely a staly zeměmi partnerskými. Nezapomeňme však na ono slovo »zdánlivě«. Dál bývalá centra dominií velmi účinně zasahují do dění v bývalých koloniích. Ovládají totiž z větší části jejich ekonomiku a jejím prostřednictvím i vlastní politiku »svobodné« země.
Já se však chci zamyslet nad novokolonialismem, který postupně nabývá na síle. Žijeme v Evropě, dokonce jsme sdruženi v Evropské unii. Mohli bychom díky tomu se stát protiváhou velmocem, jako jsou Spojené státy, Rusko, Čína. Když už se zdálo, že tohoto cíle se dosáhne, USA cítící se ohroženy ve své snaze se stát dominantní zemí světa, rozhodly se sáhnout k bezprecedentnímu činu. Jednoduše Evropu si úplně podřídit a Rusko zatáhnout do této své hry. Tak vlastně zlikviduje najednou dva své konkurenty.
Nám však jde především o Evropu sjednocenou v Unii. Silnou, bude-li mít možnost využít své síly, slabou když tato síla se přiškrtí. Dlouho se v hlavách amerických plánovačů hledal způsob, jak dosáhnout té první varianty. Válka na východě tak přišla přímo »z nebe«. A jsme v dnešku. Pod hesly obrany demokracie, zabránění expanze z východu, potrestání útočníka sankcemi, dalším nebývalým zbrojením, atd., se začala omezovat suverenita evropských zemí. Tlak na ni se postupně zvyšoval. A Evropa, tedy vedení Unie, ustupovala. I za cenu vlastních ztrát. Najednou chybí energie, suroviny potřebné pro evropské závody, škrtají se z rozpočtů položky, jež byly určeny k zlepšení života Evropanů a jsou přesunovány k položce zbraně. Zároveň USA otevírá svou náruč a okamžitě nabízí náhradní řešení. Dodá plyn (zkapalněný), některé suroviny nebo komponenty, prodá nové a nové zbraně, léky na koronavirus a další nemoci… Pochopitelně za vyšší cenu, než by je Evropa koupila na východě. Dostaví i atomové elektrárny, protože »z bezpečnostních důvodů« je nemůže postavit nejen Rusko doplněné dodavateli z dalších států, ani Čína. Také ty budou více stát, než od dodavatelů z východu. Kdyby náhodou se některá země postavila proti, dopadnou sankce i na ni a dřív nebo později nutně zkrachuje. Na všem američtí byznysmeni vydělají a to dokonce ani trochu se nebudou stydět. Evropě byla přistřihnuta křídla a připomenuto, že se nemá zas tlačit kupředu. Že musí poslouchat, protože jinak »strýček Sam práskne bičem«.
Pokud to všechno pospojujeme se sorosovskými vizemi o ponížení kulturní a rozumové úrovně Evropy, pak zřejmě tato situace vznikla plně ve shodě s tímto americkým vizionářem židovsko-maďarského původu. Potom ovšem nám do ní zapadá i řízená migrace z nedávna a její neřešení vůdci Unie. A jsme u oné již zmínění další etapy kolonialismu, která navenek vypadá jako bratrská pomoc. Jenže taková pomoc pomáhá v rámci nějakého společenství a nemá z ní výhody ten, kdo ji nabízí. Když navíc něco »musíme« a nemůžeme to odmítnout, to už opravdu není žádná bratrská pomoc. A jsme opravdu u další etapy kolonialismu.
Václav Ort