Končí náš demokratický systém?

Mám pocit, že prožíváme přelomovou kapitolu našich dějin. Za poslední generace lze přelomy vyjádřit letopočty – 1918, 1938, 1945, 1948, 1968, 1989…

Měnily se politické systémy – způsob vládnutí, mezinárodní spojenci, míra represe státního aparátu, míra svobody jednotlivce, životní úroveň – a také struktura ekonomiky. Všechny zmíněné přelomy způsobily síly vně naší země. My jsme se k nim někdy i v posledních minutách nebo dokonce vteřinách připojili, nic jiného ani nezbývalo. Nepřipojila se někdy dokonce ani většina, ale spíš aktivní a viditelná menšina, která vyvolala dojem, že tak to chtějí »všichni«. Neproběhlo referendum o tom, zda většina chce rozpad monarchie, zda vzdát bez boje nacistům české pohraniční kraje, zda se podřídit vládě jedné strany, zda opustit socialistický tábor, zda ukončit funkční svazek se Slovenskem. Nikdo se lidí neptal a naše země se stala součástí systému globálního kapitalismu. Klíčovou roli v minulém století vždy hrály osoby: císař František Josef s císařem Vilémem a pak prezident Wilson, Hitler, Roosevelt, Churchill a Stalin, Brežněv, Gorbačov…

Dnes to vypadá, že se rozhoduje o konci systému, který nazýváme západním typem demokracie. Dá se to ilustrovat na příběhu Donalda Trumpa. Demokracie stojí a padá se svobodou každého občana myslet si, dělat a šířit to, co on sám považuje za správné. Takové chování má svá omezení, hranice, které byly v západních demokraciích dost široké. To byla zásadní výhoda, proč se většině lidí v západních demokraciích žilo a pracovalo lépe než v různých autoritativních režimech. Tuto komparativní výhodu však ztrácíme. Přichází u nás totiž doba jednoho správného názoru, jednoho správného pohledu na svět. Správný směr definují média hlavního proudu a systémoví politici je už jen opakují a vice versa.

To, co se dnes děje s americkým prezidentem Donaldem Trumpem je toho důkazem. Trump nezačal žádný nový válečný konflikt, naopak začal stahovat americké vojáky ze všech koutů světa domů. Upozorňoval, že USA ekonomicky upadají a brzy je předběhne Čína, proto prosazoval směr, že USA mají především řešit své ekonomické a sociální problémy. Ty do značné míry souvisejí i s rostoucí nelegální imigrací z celé Latinské Ameriky. Strhával pozornost na stavbu bariérové zdi na hranicích s Mexikem a na snahu ekonomickými nástroji vrátit alespoň nějakou výrobu zboží do USA. Hledal cesty jak chránit ekonomické prostředí v USA před importem z celého světa, včetně EU. Říkal tomu »Amerika First«. Vytvářel tím nová pracovní místa v USA pro běžné lidi.

V Rusku a v Putinovi viděl ekonomického partnera, ne nepřítele. Doutnající konflikt na východě Ukrajiny nepřiživoval, spíš tlumil. Mnoha lidem už tehdy bylo jasné, že pokud vyhraje prezidentské volby Clintonová, bude nevyhnutelně válka s Ruskem na území Ukrajiny. Ale pokud zvítězí Trump, konflikt alespoň zamrzne. To se taky stalo, včetně jeho postupného rozhoření s návratem Bidena, politického příbuzného Clintonové.

Pro politiku ve prospěch běžných Američanů je a byl Trump mediálním mainstreamem nenáviděn. Většina snímků v mediích ho zachycovala, jak se odpudivě šklebí (jiní politici se samozřejmě nešklebí). Média využila každé příležitost k jeho zesměšnění, které se do nekonečna připomínalo. Trochu pozorný pozorovatel musí hned zjistit rozdílný přístup k Bidenovi, který je, shovívavě řečeno, dost z formy… Kdyby byl v takovém stavu Trump, média by referovala už jen o tom, dokud by ho neudolala, nezesměšnila a nezamezila jeho kandidatuře.

Trump kašle na názory mainstreamu, je tvrdohlavý, svérázný muž, hodně bohatý a tudíž se těžko dá řídit někým jiným. Pravý opak Bidena, u něhož se člověk nemůže ubránit dojmu, že je na dálkové ovládání. Příliš svéhlavé prezidenty, kteří si znepřátelili silné zájmové skupiny (počínaje mafií) v minulosti zastřelili (nejspíš případ Kenedyho). Dnes se nepohodlní politici odstraňují civilizovaně pomocí represivního aparátu za peníze daňových poplatníků (třeba jako v padesátých letech u nás a nejen tehdy) a za zdatné pomoci mainstreamových medií. Proč utrácet vlastní a riskovat odhalení, když dobře vyselektovaní a královsky placení zaměstnanci státu dotyčného zlikvidují v souladu se zákony. V tom spočívá druhá změna našeho demokratického systému, ke které plíživě došlo. Represivní aparát není nestranný, ale pracuje v něčím zájmu – na zakázku. První změna byla přeměna většiny médií ze zpravodajství na řízenou propagandu. Že vám to něco připomíná i u nás?

Zkuste si vzpomenout, čeho tak strašného se Trump dopustil, že mu hrozí stovkami let za mřížemi. Za jeho vlády nebyly zabíjeny děti a další civilisté jako třeba v Iráku, nebo bombardovány civilní objekty s lidmi jako třeba v Srbsku nebo likvidovány celé vesnice i s obyvateli napalmem jako ve Vietnamu. Dokonce za něho ani dron nezmasakroval svatbu zaměněnou za teroristy, nestříkal vietnamský prales tunami herbicidů ani neuvrhl státy severní Afriky do bratrovražedných vnitřních konfliktů.

Dělal totiž mnohem horší věci. Měl si odnést tajné dokumenty, do svého domu. Co to bylo za dokumenty a jak moc jsou důležité, se nikdo nedozví, protože jsou tajné. Musíme věřit zaměstnancům represivních složek, že tím ohrozil bezpečnost USA. Jak konkrétně? To se z důvodu utajení nikdo nejspíš nedozví. Pak měl porušit pravidla financování volebních kampaní tím, že jakési pornohvězdě měli zaplatit za její mlčení o epizodě s Trumpem před desítkami let. Ze zpráv v médiích to spíš vypadá, že pornohvězda sama přišla s návrhem odměny za své mlčení. V posledním případě pak Trump chtěl podkopat základní demokratické principy americké vlády tím, že zpochybňoval průběh voleb a vytvořil nedůvěru v průběh voleb, což vyústilo až útokem na Kapitol.

Člověk nemusí být odborníkem na volby, ale fakt, že 68 % voličů Trumpa volilo osobně, zatím co Bidena osobně volilo jen 42 % a zbytek »distančně«, vyvolává jisté pochybnosti. Možná oprávněně.

Proč Biden vyhrál výhradně korespondenčním způsobem? Jak je zajištěna svobodná volba každého distančního voliče? Kdo ji kontroluje? Kdo zajistí, že distanční volič svoji volbu třeba neprodal? Byl u volby sám? Opuštění principu volby během osobní přítomnosti ve volební místnosti znamená opuštění principu svobodné a nezávislé volby. Což byl další z pilířů západní demokracie. Bohužel i u nás k tomuto pokusu zavést korespondenční volbu vkrátku dojde.

Nemohu si pomoci, ale Donald Trump není ten člověk, který podkopal základní demokratické principy americké vlády. Ty se nám hroutí v přímém přenosu procesů s tímto člověkem – americkým prezidentem, který měl tu troufalost mít jiný názor než mainstream a prosazovat jej. Nepřipadá vám to povědomé?

Jiří Paroubek

(článek byl psán pro deník Lidové noviny)