Kompetenční žaloba a ústavní charakter republiky

Po pondělním zasedání vlády (22. 6. 2026) a kroku Petra Pavla se opět rozhořela diskuse o charakteru naší republiky a otázce kompetencí jednotlivých ústavních institucí naší republiky. Připomínám, že podle Ústavního zákona č. 1/1993 S. jsme republikou s parlamentním systémem. To nikdy nikdo nezměnil a žádná politická síla bez vůle lidu toto ani změnit nemůže. Nemůže to změnit ani Ústavní soud. A pokud by se o to pokusil, rozvrátil by zcela důvěru občanů nejen v ústavní systém, ale i ke státním institucím.

Nechci citovat všechny související články Ústavy, ale dovolte mi se jasně vyjádřit k tomu, jaké je postavení prezidenta republiky v našem systému, jak ho definuje právě Ústava v hlavě III. Ta pojednává o moci výkonné, tedy o vládě. Prezident je součástí výkonné moci, ale není její hlavou, a zejména jí není nadřazen. Parlamentní charakter republiky je dán už slibem prezidenta, ten, i když je přímo zvolen, tak nadále skládá slib, že bude pracovat ve prospěch všeho lidu do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor (čl. 59). Pokud by rezignoval na svůj post, protože by se jeho vědomí a svědomí neshodovalo s většinovou vůlí lidu, tak se opět bude vzdávat svého úřadu do rukou předsedy Senátu (čl. 61).

Prezident své samostatné pravomoci má přesně definovány v čl. 62 Ústavy, a tam nic o tom, jak vykonává funkci hlavy státu, tedy reprezentaci navenek, třeba že bude rozhodovat bez vlády, nic není. Opakuji, nic takového v Ústavě není. A když Ústava hovoří např. o tom, že má právo vrátit Poslanecké sněmovně zákon (čl. 62 písm. h), tak naproti tomu platí čl. 50 Ústavy, že jeho nesouhlas může Poslanecká sněmovna 101 hlasy, tedy většinou svých všech členů, přehlasovat a zákon se vyhlásí.

Všechny ostatní pravomoci prezidenta republiky (čl. 63 odst. 1 písm. a až h), vykonává jen se souhlasem vlády (kolektivního orgánu, který rozhoduje ve sboru), protože k nim potřebuje spolupodpis předsedy vlády (čl. 63 odst. 3). Navíc ve vojenských věcech je vláda omezena Poslaneckou sněmovnou a některá rozhodnutí o vyslání vojáků, o přijetí cizích armád na naše území nebo o průjezdech a pobytu delším než 60 dnů, musí předem rozhodnout právě Poslanecká sněmovna, které je vláda odpovědna.

Je mi nesmírně líto, do jak hluboké ústavní krize se náš stát dostává jenom kvůli neschopnosti odpovědné komunikace ze strany jednotlivých ústavních činitelů, zejména prezidenta republiky. Tohle si nikdo z předchozích prezidentů opravdu nedovolil.

Kompetenční žaloba podle mého názoru nemá šanci na úspěch, pokud to bude jinak, mám obavu nejen o samotný charakter republiky, ale především o to, jaká bude většinová reakce občanů, tedy zda tady nebude dán důvod k právu na odpor.

JUDr. Vojtěch Filip