Píši o tom neustále, neustále to připomínám, až si občas připadám i trapně, maje pocit, že hovořím do sudu. Naposledy jsem se o nutnosti toho zmínil minulý čtvrtek v komentáři s titulkem Čistou BUDOUCNOST bez soudního tribunálu vylučuji (zde).
V závěru píši: »Chce-li mít Česká republika smysluplnou a čistou buducnost, její restart se neobejde bez soudního tribunálu, jenž vynese spravedlivé rozsudky nad všemi, kteří se na těchto zločinech nejen proti vlastnímu národu, ale proti Evropě jako takové podíleli.«
Znovu to byl text do šuplíku, chcete-li řeč do sudu. Na druhou stranu ale přece jen úplně osamocen nejsem. O potřebě národního tribunálu, který posoudí skutky, páchané touto vládou, naléhavě hovoří i někdejší policejní prezident (1993-94), dnes občanský aktivista, Stanislav Novotný. Je právník, ví, co říká a říká to moc dobře. Poslechněte si ho.
»Bez odstrašujícího trestu nebude žádná výměna vlády úspěšná, neboť nastupující politik musí vědět, proč se nemůže chovat tak, jako jeho předchůdce.«
V této větě sděluje Stanislav Novotný podstatu všeho. Přitom žádný z existujících opozičních politických subjektů (parlamentních ani mimoparlamentních) nemá tento požadavek na zřízení národního tribunálu ve svých programech. Já k tomu ještě doplním – stejně jako vesměs nemají vystoupení ČR z EU a NATO – do EP dokonce kandidují, což považuji za absolutní frašku.
Jen vyzývat vládu, aby konala ve prospěch české země a českých občanů, to je v kontextu s vlivem, jemuž Fialovi svěřenci striktně podléhají, totéž, jako apelovat na notorického alkoholika po deseti neúspěšných léčeních, aby sám od sebe přestal pít.
Sledujeme v přímém přenosu pouhou hru na opozici, ve své podstatě snad ještě nebezpečnější, než samo konání vlastizrádného vládního kabinetu.
Mimochodem – my jsme touto hrou na opozici docela proslulí. Co jiného byla Charta 77, než obyčejná hra? Ta o svržení socialistického zřízení de facto nikdy neusilovala (Havel to dokonce písemně stvrdil Husákovi) a za druhé – režim měl dokonalý přehled, kdo z obyčejných lidí, kteří ji v dobré víře proti režimu podepsali, nesouhlasí s ústavním článkem č. 4 o vedoucí úloze KSČ. Právě tihle obyčejní signatáři byli často bez práce, či vykonávali práci podřadnou a jejich děti nesměly na školy. Těmhle obyčejným nepřistávaly na účtech dolary, marky ani bony od všech těch pofiderních Janouchových nadací a podobných zednářských spolků. A dnes? Není tomu jinak, věřte mi. Ani tu pitomou demisi opozice nežádá, jen rádoby vyvíjí na vládu tlak. A kandiduje do Evropského parlamentu, ta opozice. No, peníze jsou ve Štrasburku dobrý, vo tom žádná…
Jan Čech