Krize spojená s ukrajinským obilím má několik rozměrů. Předně, nikdy nešlo o hladomor v rozvojové části světa, zvláště pak v Africe, jak nám v uplynulém roce tvrdila mainstreamová propaganda. Pro zmírnění hladu ve světě byly rozhodující dodávky kvalitního obilí z Ruska, nikoliv nekvalitního a různými plísněmi a pesticidy obohaceného obilí z Ukrajiny. Když se za tureckého zprostředkování sjednala dohoda »Rusko – Ukrajina« o odblokování ukrajinských černomořských přístavů pro vývoz obilí, vznikl problém zakázaného dovozu zbraní v útrobách vracejících se lodí do ukrajinských přístavů. Prý nemáme chtít po Západu, o Ukrajině nemluvě, plnění přijatých závazků.
Pro mě je zcela nepochopitelné přidružení Ukrajiny k Evropské unii, bleskově schválené vedením EU (muselo být jednomyslné) v rozporu s platným právem EU. Totiž, Ukrajina, na rozdíl od států západního Balkánu, nesplňuje ani minimální kritéria. Plivnulo se na státy západního Balkánu, poctivě léta plnící kritéria pro vstup do upadající EU. Udělalo se populistické gesto, zakládající četné krize EU, včetně té obilní. Přidružení znamená kromě jiného zrušení celní ochrany ekonomického prostoru EU.
Stalo se, co se dalo očekávat. Ukrajina začala vyvážet své obilí prostřednictvím polských železnic do přístavů EU a vyčerpala nejen podstatnou část kapacit polských sil, ale také (jistě prý jen nedopatřením) podstatná část (nedávno to bylo 46 %, tj. téměř polovina vyváženého ukrajinského obilí) zůstává v EU a dumpingově nízkými cenami drtí zemědělce EU. Jistě, obří dluhy Ukrajiny jsou sice nesplatitelné, ale něco se přece jen dá z Ukrajiny vydolovat. Odběratelé v EU si pochvalují levné ukrajinské obilí, kterému je při ukrajinské černozemi a polonevolnických pracovních podmínkách na Ukrajině těžké konkurovat. Prý zavírají oči i nad skutečností, že toto obilí je sem tam něčím obohaceno. Naopak v Africe oči nezavírají a nahradili závadné ukrajinské obilí ruským.
Staré členské státy EU se situaci snaží uklidnit mimořádnými dotacemi – odškodněním svých zemědělců. Nové členské státy si to prý nemohou ekonomicky dovolit, takže v nich propukla rebelie těžce poškozovaných zemědělců.
Protože Evropská komise (s polským eurokomisařem pro zemědělství), není ochotna pro ohrožené zemědělce EU něco účinnějšího udělat, zemědělci se bouří. Protože se v Polsku blíží parlamentní volby, 15. dubna Polsko zakázalo dovoz ukrajinského obilí. Následovalo ho Maďarsko.
Poměrně účinnou metodou ochrany domácího zemědělského trhu jsou přísné kontroly kvality dovážených potravin. Obvykle se něco závadného najde. Příslušné kontrolní orgány v Komárně na Slovensku a poté v dalších státech našly v ukrajinském obilí v nadlimitním množství nebezpečný pesticid Chlorpyrifis, zakázaný EU v roce 2020.
Takže, dovoz ukrajinského obilí během deseti dnů zakázalo Polsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, ne však Česká republika. Prý se v ukrajinském obilí nic závadného nenašlo, tvrdí ministr zemědělství ČR pan Nekula. Prý bojuje za levné potraviny pro české spotřebitele. Že ceny potravin v Česku prudce rostou a vysoce převyšují ceny potravin nejen v Polsku, ale i v Rakousku a Německu a že ekonomickou likvidací českých zemědělců ohrožuje výživu v ČR, je prý jen malá vada na kráse, pokud nejde o zamlčený cíl. Ignoruje i známou skutečnost, že do Polska dovezené ukrajinské obilí proudí už coby obilí EU do řady dalších států v rámci evropského trhu.
Protože selhává stát, iniciativy se chápou některé firmy. Zatímco jeden obchodní řetězec prodávanou mouku, pečivo a chleba »obohacuje hmyzem«, prý v souladu s právem EU (spíš bych řekl zvůlí povýšenou na evropské právo), jiný vrátil všechnu mouku nakoupenou na Slovensko svému dodavateli.
Rozruch vyvolalo v Krnově pekařství Slovanka cedulkou: »Nepečeme z ukrajinského obilí«. Rozum v Česku nevymizel. Problém je, že chybí těm nahoře a že to mainstreamoví novináři neocení. Platí prý: »Kdo nepeče z ukrajinského obilí, peče s Putinem…« Smutné, ale typické pro dnešní dobu. Nevážení občané, když jste si nás zvolili, tak kašleme kromě jiného také na výživu národa, natož na výživu zdravou…
Jan Zeman
Co nám ČT24 neřekne:
Ruský politolog a bohemista Vadim Truchačev okomentoval pro neČT24 zařazení patriarchy ruské pravoslavné církve Kirilla na český sankční seznam.
Patriarcha Kirill se stal prvním Rusem, který byl zařazen na národní sankční seznam České republiky. Proč začali od patriarchy? Co tím chtěli říct?
Truchačev: Myslím, že jde o zdůrazněný ateismus České republiky a touhu udělat gesto vůči Ukrajině na pozadí konfrontace kolem Kyjevsko-pečerské lávry. Navíc bylo nutné udělat gesto směrem k Ukrajině na pozadí toho, že ostatní bývalé socialistické země Evropy zakázaly dovoz jejích zemědělských produktů.
Kromě toho je to přání zpřetrhat veškeré vazby mezi Ruskou pravoslavnou církví a Pravoslavnou církví českých zemí a Slovenska.
A české vedení se zřejmě rozhodlo upevnit „bod, odkud není návratu“ ve vztazích s Ruskem. Aby k obnovení vztahů bylo nutné začínat nejen od nuly, ale vykopávat je z hrobu.
Bude se podle Vás tento seznam zaplňovat?
Určitě budou další seznamy. A nevylučuji, že do nich spadneme i my. Fiala a jeho vláda se nezastaví před ničím, aby se rozešli s Ruskem, kromě přímé války s námi.
Rusko-české vztahy jsou mrtvé. Je šance, že v případě odchodu Čaputové a Hegera se podaří obnovit alespoň nějaké vazby se Slovenskem. S Českem to na dohlednou dobu nevypadá. Aby se vztahy vrátily alespoň na úroveň podzimu 2021, je nutné, aby Fiala i Pavel odešli.
Jak může odpovědět Rusko?
Vzhledem k tomu, že současně Lipavský označil Rusko za „teroristický stát“, je nutné snížit úroveň diplomatických vztahů, odvolat velvyslance z Prahy a zakázat všem českým nevládním organizacím působit v Rusku.