Friedrich Nietzsche napsal: »Strach lže a ty mu věříš.« Jak příznačné pro dnešní dobu. Ten strach je ovšem historicky výjimečný. Snad nikdy v dějinách nepanoval v civilizaci takový strach z MÍRU, jako dnes. NATO nyní dokonce šermuje preventivními útoky na Rusko, aniž by Rusko samotné NATO jakkoli ohrožovalo.
Kroutí se mi prsty u nohu jak starému revmatikovi, když mě bodá ta lehkost, s níž se hovoří o válce. Když dobytek ženou na porážku, on taky nevnímá, co za chvíli přijde. Lidstvo se chová stejně, avšak v jeho neprospěch hovoří fakt, že na rozdíl od dobytku je myslícím tvorem. Tedy mělo by být, aspoň nás tomu učili ve škole. Dneska o této výuce silně pochybuji. JEJICH válečný byznys, ten chápu, já taky nemluvím o NICH, mluvím o obyčejných lidech, jichž je většina, vyvolených je pár. Co ze sebe ta většina nechala zadarmo a dobrovolně udělat – dobytek ze sebe nechala udělat.
Já si podle nálady pročítám diskusi na internetu. Když se sám sobě jevím příliš klidným, začtu se. Pro sebe si tomu říkám »dobytek na pastvě«. Nosatý hospodář mu do koryta vrhne krmi a dobytek žere, mlaská, chrochtá… On se ten dobytek dokonce vyjadřuje, takto co on si tak zvaně myslí – svobodně se vyjadřuje, svobodně si myslí, že on si skutečně myslí…, že to, co si myslí, je jeho. Často haleká, že radši válku proti Rusovi, než se nechat okupovat – Rusem, samozřejmě. Možná si i hovězí dobytek nějak intuitivně myslí, že ho nevedou na porážku, ale třeba na pastvu. Jenže tenhle dobytek si nic nemyslí ani intuitivně. Ten jen žere tu krmi od nosatých.
Hodnota života se vytratila. Logicky. Když přestanete respektovat a vyznávat pradávné základní životní hodnoty, na nichž tento svět od počátku existuje, a začnete si přát války a štítit se míru, je už jen pouhým vyústěním tohoto. Proto se tak lehkovážně zachází se životem, resp. se smrtí. Virtuální válečný svět se skrze počítačové hry cíleně přenesl do reality – proto dnešní lidé s takovou lehkostí a optimismem hovoří o válce. Padesátkrát po sobě na tebe vystřelí, padesátkrát tě trefí do hlavy a ty normálně vstaneš, sedneš do auta a odjedeš… Tohle v těch generacích, které vyrůstají po listopadu 1989, je zakořeněné, třebaže si to nemusí plně uvědomovat, ale v podvědomí, někde tam vzadu, to mají nadosmrti uložené. Tohle jsou i představy oněch generací o válce skutečné – že na ně Rus pošle deset Orešniků najednou a vše dál zůstane živé. Lidem zdegenerovaly mozky. Sice mají svaly, fyzicky jsou vyspělí jako nikdy, ovšem uvnitř hlavy mají misku po vylízané zmrzlině.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.