Politika státu by se neměla zásadně řídit ideologií, ale národním zájmem. Národní zájem spočívá především ve schopnosti státu zajistit růst životní úrovně jeho občanů a rozvoj kvality jejich života.
To se vládě Petra Fialy příliš nedaří. A svou vinu na tom má také Evropská komise, i náš největší spojenec, kterým jsou Spojené státy. To, že si za mnohé vlastní problémy můžeme sami je jiná věc. Ale tu »generální linii« české zahraniční politiky v posledních třech letech nám narýsovali naši spojenci z Bruselu a Washingtonu.
A jaký byl výsledek? V letech 2022 a 2023 došlo v souhrnu k inflačnímu růstu kolem třiceti procent. Ukázala se, podle mého názoru, největší slabina české ekonomiky a tou je její oligopolní charakter.
Energetické společnosti, obchodní řetězce, banky (mám na mysli především ty vlastněné zahraničními vlastníky), telekomunikační firmy, ale třeba také letecké společnosti, anebo obecně dopravci, využily situace totální pasivity vlády a antimonopolního úřadu, a udělaly si v naší ekonomice cenové Eldorádo. A ani to jim nestačilo, ještě si stanovily obchodní podmínky, které vyhovují jenom jim. A na klienty či spotřebitele tito velcí draci a predátoři trhu zvysoka kašlou. Jejich zájem je jenom maximalizace zisku, což se jim také maximálně daří. Banky dosahují neuvěřitelných meziročních nárůstů výnosů a růstu meziroční tvorby zisku. A totéž platí pro energetické společnosti a vlastně všechny ostatní z ranku oligopolů.
A všichni ostatní, mimo oligopoly, se musí setsakra snažit, neboť musí akceptovat stanovené vysoké monopolní ceny a musí se jim přizpůsobit. Přitom se jedná o většinu populace, včetně malých a střední firem.
Českou vládu ani nenapadlo, že by do tohoto Eldoráda podnikatelských velkopredátorů zasáhla. A tak lidé jezdí nakupovat do sousedního Polska, Německa či Rakouska, kde jsou mnohem nižší ceny základních potravin. S vysokými cenami energií si velká část populace poradila tím, že prostě doma nosí více svetrů anebo si např. přitápí doma dřevem apod.
Jedním z významných oligopolů je také výstavba bytových domů. Zdrcující část výstavby bytů ovládají velcí developeři, kteří stanoví monopolní vysoké ceny bytů, které už v některých lokalitách Prahy dosahují úrovně kolem 200 tisíc korun za metr čtvereční. (Zaznamenal jsem takovou nabídku u bytového domu, který stojí ani ne sto metrů od mého domu ve Velké Chuchli). Ceny 150 tisíc za m2 bytové plochy u nových bytů jsou v Praze a Brně vcelku obvyklé. A vláda se nesnaží zmírňovat tento debakl trhu s byty (nic jiného to není), když vlastně neexistují cenově dosažitelné byty pro střední třídu a dostatečná nabídka bydlení ke koupi či k nájmu. Stát pro obce nevytvořil žádný legislativní nástroj, podle kterého by mohly stavět komunální nájemní byty způsobem obvyklým v celé západní Evropě. Bytová krize tak díky nestoudnému oligopolnímu chování velkých developerů je již dnes prakticky neudržitelná. Je to také jeden z faktorů, který způsobuje pokles porodnosti.
A do toho všeho přichází zpráva, kterou se ještě chlubí ministerstvo průmyslu a obchodu, že od června příštího roku prý už nebudeme závislí na ropě z Ruska. Chce se dodat, že díky ruské ropě, která je dodávána »ďábelskými« Rusy, máme jednu z nejnižších cen pohonných hmot široko daleko v Evropě. Teď prý budeme odebírat ropu z kapacitně rozšířeného ropovodu Tal za ceny, které ovšem dosud nebyly zveřejněny. Ale je třeba očekávat, že ceny budou vyšší než ceny ropy z českou vládou tolik proklínaného Ruska. Takže my, motoristé, budeme mít nejspíš od poloviny příštího roku ceny pohonných hmot podstatně vyšší, než je máme nyní. Vláda prostě kašle na zájem občanů a tedy na národní zájem.
Provládní média jsou plná blábolů, jak se na Ukrajině bojuje za Prahu, což je jen obstarožní metafora, která již byla kdysi používána interbrigadisty (a vášnivou levicí), kteří bojovali proti Frankovým fašistickým vojskům ve Španělsku v letech 1936-1939. Ani tehdy, ani dnes to samozřejmě není pravda. Vojenské rozpočty Západu násobně převyšují vojenské rozpočty Ruska a také válečná kapacita Západu pro vedení konvenční války je podstatně vyšší než vojenská kapacita Ruska. A prezident Putin to dobře ví. Strašit lidi Putinem, to je jako strašit malé děti babou Jagou. Putin bude rád, když získá pro Rusko ruskojazyčné regiony na východě a jihu Ukrajiny, včetně Krymu, a to je vše.
Takže, klíčový moment pro obnovení prosperity českého státu, vidím v ukončení války na Ukrajině a v mírové smlouvě mezi Ruskem a Ukrajinou a v obnově dodávek ruských levných surovin (těch se např. Maďarsko a Slovensko nikdy nevzdalo). To je jeden z předpokladů navrácení konkurenceschopnosti české ekonomice a k obnovení jejího hospodářského růstu.
Důležitým faktorem také je znárodnění minoritních akcionářů polostátního podniku ČEZ odkoupením jejich akcií státem. A následně odchod z Lipské energetické burzy. To by během poměrné krátké doby vedlo k razantnímu snížení cen elektrické energie u nás, což by pomohlo všem našim domácnostem i českým firmám.
Jinak řečeno, politika českého státu by měla být řízena nikoliv zájmy bruselských úředníků a hlavních protagonistů paktu NATO, ale zájmy českých občanů. A ten zájem českých občanů spočívá především v růstu životní úrovně, která se v posledních letech výrazně propadla. Současná vláda se holedbá, že splnila 93 % toho, k čemu se zavázala ve vládním programu. Typickým příkladem toho je tzv. důchodová reforma. Ta v zásadě spočívá na třech premisách. Tou první je navýšení odchodu do důchodu na 67 let. Dále premisa zúžení možnosti pro pracovníky v rizikových profesích jít do předčasného důchodu, bez výrazné ztráty vyměřeného důchodu (to se týká asi sto tisíc pracovníků). A konečně třetí premisa »důchodové reformy«, která je vlastně pouze parametrickými změnami, a jež předpokládá zhoršení algoritmu pro výpočet důchodů a tedy jejich snížení u všech nových důchodců.
Vláda naopak vůbec nepočítá s přebytky pracovníků na trhu práce v příštích desetiletích v důsledku prosazující se modernizace české ekonomiky a zavádění robotizace, automatizace, umělé inteligence a digitalizace. Nových či spíše volných pracovníků tedy bude ažaž. A zvýšení produktivity práce zajistí růst výkonu ekonomiky a růst výdělku pracovníků, a tedy i růst příjmů na důchodový učet státu. Do pracovního procesu se také zapojí zhruba čtvrt milionu Ukrajinců, kteří nejeví ochotu opustit naši zemi. A budou u nás často po desítky let pracovat. Vláda není schopna udělat nic v tom, aby vedla, jako například francouzská vláda, v průběhu posledních let dialog s obchodními řetězci, které cenově řádí, jak je napadne. Prostě současná vláda nedělá nic, aby zajistila blaho českého obyvatelstva a je to jen proto, že se pohybuje v bludném kruhu vyhledávání nepřátel zejména východním směrem, ať už se jedná o Rusko anebo o Čínu.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD