Když se blbost vymkne přirozenosti

»Do budoucna není problémem jen Putin, ale ruský imperialismus. Tahle země neví, kde končí a kde začíná. EU musí být připravena nikoli vyloženě na otevřený střet s Moskvou, ale na studenou konfrontaci s Ruskem, aby dokázala zastavovat ruský vliv.« Kdyby toto zaznělo z úst například studenta prvního ročníku gymnázia na hodině jakési obdoby někdejší občanské nauky, mohli bychom to přičíst na vrub jisté mladické nerozvážnosti, byť vyučující by ho nepochybně pochválil. Když ale s takovou ideou vyrukuje ministr zahraničí a dokonce na mezinárodní konferenci (GLOBCES, Bratislava), je na zvážení, zda pán jest kromě povinné oddanosti Bílému domu i duševně zcela zdráv, neboť takovou hovadinu by ani onen White House nevyplodil.

Vnímám fakt, že se opakuji, ale jestli někdo/něco neví, kde končí a začíná, je to v prvé řadě NATO. Dokáže-li mně někdo, že se mýlím, Lipavskému se v předklonu omluvím. Já oponentovi naservíruji, jaká území navzdory ujišťování o opaku anektovalo po rozpadu Sovětského svazu NATO, a oponent nechť mi předloží mapu s těmi zakreslenými zeměmi, které od toho samého data získala pod svůj vliv, chcete-li okupovala a okupuje, Ruská federace. Až tyto dvě analýzy porovnáme, teprve potom se pojďme bavit o ruském imperialismu.

Mezinárodní politika není o tom, za jakou velmoc ten který stát kope, ale o respektu k té, za kterou nekope (hovořím o těch dvou základních, tzn. Rusku a USA, nicméně totéž v nesnížené tónině se dnes vztahuje i k Číně).

Vzorem takového vzájemného mezinárodního respektu na vrcholu možného budiž 80. léta minulého století, kdy ve světě byl, zjednodušeně řečeno, v podstatě klid. Ten ovšem inscenovanými změnami politických režimů v tehdejších satelitech Sovětského svazu skončil. Od té doby napětí na mezinárodní scéně postupně eskalovalo až do dnešní podoby americko-ruské války. Američané nahodili udici s ukrajinskou návnadou, návnada sice mizí, ale Rus se ne ne zaháčkovat… Ani ta nejblbější pohádka není tak blbá, jak blbé jsou rozborky a sborky Lipavského.

Někdy si říkám, že taková invazní blbost se snad už musí studovat, že takhle velkolepě blbý se člověk prostě nemůže narodit. »Rusko bude následující desetiletí představovat hrozbu pro Evropu. Musíme se tomu umět postavit. Mít patřičné obranné kapacity a bezpečnostní rámec,« zamořil ještě Dunaj Lipavský. Nezmiňoval jsem před chvílí, že k dosažení takto výkonné blbosti už potřebujete »vejšku«?

Já vás opravím, pane ministře. I navzdory tomu, že nejsem tak blbý, si troufnu… Nejdříve k té vaší vysněné ruské hrozbě pro Evropu. Upamatuji vás na otázkách:

Proti komu výhradně cílí členské státy NATO?

Na koho míří americké jaderné zbraně z evropských základen?

Kdo komu je tedy po léta hrozbou?

Kdyby to, nedej bože, nějaký Boris Alexandrovič jednou zmáčknul, můžete si ty vaše »patřičné obranné mechanismy« a »bezpečnostní rámce« srolovat do ruličky a naposledy zavzpomínat na krásné časy, kdy jste byl jenom blbej, poněvadž za pár vteřin budete už i mrtvej…

Pavel Votruba