Zelenský bude dnes čekat na Putina v Istanbulu. Tedy na tom samém místě, kde se v dubnu 2022 upekla dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou a nebyl-li by do ní tehdy britský premiér Johnson vhodil vidle, dneska se nemuselo válčit. Ani podmínky si nestanovuje. Trump se nechal slyšet, že možná přiletí taky. Jak to nakonec s touhle schůzkou, která může být zlomová, dopadne, dozvíme se už za pár hodin.
Já ale chci promluvit o něčem trochu jiném. Zejména o faktu, jak Kyjev dosud veškerá možná přímá jednání s Kremlem podmiňoval bezpodmínečným návratem ukrajinských hranic do roku XY, Krym ukrajinský atd., apod. Zednářská média celé Evropy, včetně těch česky píšících, blahořečila Zelenskému, jak je neústupný a že ruský agresor musí vypadnout z Ukrajiny do posledního vojáka a posledního metru čtverečního. Čili stáhnout se z východní části země (Doněck, Luhansk…). Viz třeba Lipavský v únoru 2023 na zasedání VS OSN: »Rusko musí okamžitě, zcela a bezpodmínečně stáhnout své síly a vojenskou techniku z celého území Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic.«
Ano, celý konflikt je krom jiného i o těch hranicích, ale jiných. Stáhnout by se mělo především NATO, a sice tam, kde kotvilo ještě počátkem 90. let minulého století = vyklidit pole své působnosti ze střední a východní Evropy. Konec konců, tehdejší oficiální představitelé Spojených států, Velké Británie, Francie a Německa Gorbačovovi garantovali, že Aliance nebude po zániku Varšavské smlouvy expandovat dál na východ směrem k ruské hranici. Protože ale nastal pravý opak, rovněž tato nová situace zapříčinila nynější vojenský konflikt na Ukrajině.
Jinými slovy řečeno – kdo chce mluvit o návratu k nějakým hranicím do toho či onoho období, před ten či onen rok, měl by si nejdříve zamést před vlastním prahem a uvědomit si, že v mezinárodní politice to rozhodně nechodí tak, že světová velmoc (rozuměj Rusko) bude nečinně přihlížet, jak mu laufy od kanonů šimrají jeho vlastní hranici.
Pavel Votruba