Když je ochota ku škodě

Není té ochoty už nějak moc? V Bruselu se zformulovala koalice OCHOTNÝCH blbů, kteří jsou OCHOTNI probojovat se k ocenění Evropy in memoriam a věří, ti bruselští, že to budou oni, ti OCHOTNÍ pozůstalí (pozůstalí po nás obyčejných), kteří se účastní onoho slavnostní předávacího aktu in memoriam (viz Hájkův citát níže), a teď zase česky píšící média vystřikují jeden orgasmus za druhým, že Ukrajina je OCHOTNA akceptovat 30denní příměří, urodivši se před málo hodinami v saúdskoarabské Džiddě.

Než budu pokračovat, ještě onen avizovaný citát českého architekta Jiřího Hájka: »To je pozoruhodné: ocenění in memoriam tedy není udělováno na základě zásluh zesnulé osobnosti, ale na základě ochoty pozůstalých účastnit se předávacího aktu.«

Pojďme dál – bodejť by Ukrajina nebyla svolná ke zmíněnému příměří, když je vojensky a ekonomicky v troskách a na frontě vyklízí pozice jednu za druhou. O tomhle se samozřejmě nepíše, nemluví. Před chvílí jsem na Seznamu dočetl rozhovor s jakýmsi politologickým mudrlantem, takto prý expertem na Rusko a Ukrajinu, Pavel Havlíček se jmenuje – rozhovor, pln obav o osud onoho navrhovaného příměří, totiž zda Rusko bude OCHOTNO, a když už by jaksi bylo OCHOTNO, zda bude OCHOTNO i to příměří dodržet, atd. – klasické bláboly od nikam k ničemu.

Sám jsem na reakci Kremlu zvědavý. Co vím z historie, tak příměří se obvykle přijímá buď na základě patov, nebo beznadějné situace. Tady je v tom patu, výstižněji řečeno v beznaději, jednoznačně Ukrajina, resp. ona evropská koalice OCHOTNÝCH kreténů. Ukrajina dostává na frontě těžký výprask a Evropa, byť OCHOTNÁ zbrojit do aleluja, je rovněž ne v patu, ale totální beznaději, neb k halasně deklarovanému zbrojení nemá výrobní kapacity, surovinové zdroje, odborný personál na všech potřebných úrovních a vidle jí do tohoto vražedného úsilí hází i banky, NEOCHOTNÉ tento pochybný projekt financovat. Což minulý měsíc pro Novinky potvrdil i jeden z nejhalasnějších a nejoddanějších válečných štváčů, jakýsi Fiala z Brna – cituji: »Evropská investiční banka by měla umožnit financování obranného průmyslu a jeho projektů, zejména malým a středním podnikům. To by mělo motivovat také soukromé banky k větším investicím do posílení naší obranyschopnosti.«

Jak moc se po téhle Fialově výzvě banky vylekaly, sice nevím, za to vám sdělím jednu moji OCHOTU, tu největší: poslat je všechny do hajzlu a pořádně po nich spláchnout.

Pavel Votruba