Když hvězdy (prý) tančí (prý)

Taky jste vyvalení a celí nažhavení, když HVĚZDY TANČÍ? HVĚZDY… proboha, čeho? Na co si to vlastně hrajeme? Chceme být světoví, tak jsme v podstatě z nul udělali ty hvězdy. Celebrity. Které by si jinde ani neškrtly. Snad ani ty ovce by nezíraly na tuhle pitomost tak stádně, jako ty sobotní milióny u televizních obrazovek programu ČT1.

Taky mě silně bere, jak moc všichni dřou a hubnou a nespí a sebezapírají se a co já vím, co všechno ještě. A pak se do středy v médiích hojně rozebírá, která ta celebrita se ožrala a kutálela jako žok ze schodů, či kde, kam nebo na co se nepatřičně vymočila, nebo který s kterou, párově k sobě nepatříce, odkvačili se kamsi spárovat, poněvadž toho spolu na těch trénincích tóóólik zažili, že spárování není vyhnutelné atd., apod.

Hnůj je voňavější než tahle hvězdná smetánka. Dva tři ročníky, ok – ale už dvanáct nebo kolik a pořád dokola to samé? Pravda, když mi těch célebrit máme nesrovnatelně víc než pracujících a ony prahnou po zviditelnění.

Budiž – přej a bude ti přáno… já jim to neberu, dokonce jim to i přeju, nechť si užívají a konec konců mě nikdo z pistolí na spánku nenutí, abych tohle sledoval a hlasoval pro pár číslo…

Jen si říkám, a proto o tom i píšu, kam jsme se v té zábavě odsunuli. Ne na vedlejší kolej, narazili jsme přímo do šturcu (železničářský slang pro kolejový nárazník), odkud dál cesta nevede. A že celá tahle nedonošená veselka stojí Českou televizi milióny a milióny, o tom neračte ani v nejmenším pochybovat. Tu samou Českou televizi na těch samých Kavčích horách, odkud se do údolí ozývá vzlyknout nad málo rozpočtovými penězi a požadavek na zvýšení koncesionářského poplatku.

I na Marku Ebenovi, aniž bych se tohoto PANA moderátora chtěl jakkoli profesně dotknout, je vidět, že – metaforicky řečeno – nosit dvanáct let jednu košili prostě není šik. Zvláště, když ročník co ročník je de facto repete toho a těch předcházejících, jen takzvaní soutěžící jsou jiní, čehož by si však divák, kdyby nechtěl, nemusel ani všimnout. Když HVĚZDY TANČÍ, je to všechno na jedno brdo, poněvadž to konkrétno se v těch hvězdách gumuje. Navíc furt tatáž scéna, stejná dramaturgie, režie – prostě vše.

Už jsem to naznačil a zopakuji ještě jednou – svůj názor nevnucuji, diváckou sledovanost tahle rádoby show po česku nezpochybnitelně má. O čem to svědčí, to je jiná kapitola. Mně tím ale Česká televize sobotní večer určitě nezpříjemňuje. Za mě se jedná o velmi nerozvážnou investici do zvětralého projektu (pivo v tomhle stavu bych rovnou vylil), který sice věrně kopíruje duševní stav značné části soudobé české společnosti, čili tenhle vzorek lidu dostává to, co je jeho intelektu nejblíže, ovšem nejen v tomto kontextu pak poptávat vyšší koncesionářský poplatek, když jen na tomto projektu (že takových podobných na Kavkách je hafo – viz OVM, 168 hodin…) jsou rok co rok vyhazovány z okna desítky miliónů korun, považuji minimálně za drzost.

Jednoho mi na tom celé přece líto je – Marka Ebena, který už neví, kde brát, čím osvěžovat. Logicky. Po dvanácti letech nošení si sepranou košili na slavnostní příležitost taky neobléknete… Protože pan Eben z nějakých důvodů (smluvních, finančních) musí či třeba i chce, nevím, je z něho prostě bez urážky ta sepraná košile po těch dvanácti letech.

Martin Kalous