Někteří, mimo jiné slovenský premiér Robert Fica, jsou napadáni, že údajně revidují oficiální začátek druhé světové války. Jak si prý mohou dovolit napadat datum vypuknutí druhé světové války 1. září 1939, kdy nacistický Wehrmacht napadl Polsko. Přece se na tom datu někdo na Západě usnesl.
Pravda je ale mnohem složitější. Oficiální termín zahájení druhé světové války je opravdu 1. září 1939. Problém je, že mu předcházela řada válečných konfliktů, které s rozpoutáním druhé světové války úzce souvisela. O které válečné konflikty jde?
– Útok císařského Japonska na čínské Mandžusko 18. září 1931 a jeho následná okupace a anexe. Záminkou byl tzv. Mukdenský incident, provokace Japonska podobná pozdější provokaci německých nacistů v Glivicích.
– Obnovení všeobecné branné povinnosti v nacistickém Německu 16. března 1935. Versailleská mírová smlouva se začala měnit v cár papíru.
– Útok Itálie na Habeš 3. října 1935. 5. května 1936 italská vojska dobila metropoli Etiopie Addis Abebu.
– Remilitarizace Porýní nacistickým Německem 7. března 1936.
– Frankistický puč ve Španělsku 18. července 1936, následná občanská válka a intervence asi čtvrtmilionové armády fašistické Itálie, Portugalska a Německa proti Španělské republice až do kapitulace Madridu 28. března 1939. Francie a Velká Británie tváří v tvář fašistické intervenci proti zákonné španělské republikánské vládě vyhlásily politiku neutrality. Francie navíc později uzavřela svou pozemní hranici se Španělskem.
– Frontální útok Japonska na Čínu, zahájeným 7. července 1937.
– Tzv. anšlus (obsazení) Rakouska vojsky německého Wehrmachtu 13. března 1938,
– Povstání henlajnovců za účasti speciálních jednotek německého Wehrmachtu v českém pohraničí v květnu a znovu v září 1938, potlačené Československou armádou.
– Mnichovský diktát nacistického Německa, fašistické Itálie, demokratické Francie a demokratické Velké Británie s tichou účastí Polska (tichou účast Polska na mnichovském diktátu odhalil V. V. Putin na summitu Sdružení nezávislých států 20. prosince 2019 před zástupci devíti zemí: Ruska, Běloruska, Arménie, Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Moldavska, Tádžikistánu a Uzbekistánu, na základě dokumentů, které Rudá armáda ukořistila na konci války ve Varšavě a v Berlíně), o postoupení československého pohraničí hitlerovskému Německu 28. – 29. září 1938 + dalších území nuceně postoupených Československem Polsku a v listopadu 1938 též Maďarsku.
– Odtržení zbytku Slovenska od českých zemí 14. března 1939 na nátlak nacistického Německa a vyhlášení loutkového klerofašistického Slovenského státu.
– Obsazení zbytku českých zemí 15. března 1939 vojsky německého Wehrmachtu a zřízení protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939.
– Obsazení litevské Klaipedy 22. března 1939 vojsky německého Wehrmachtu.
– Obsazení Albánie vojsky Itálie 8. dubna 1939.
– Útok Japonska na Mongolsko 11. 5. – 16. 9. 1939 (rozhodující porážku utrpěli Japonci od Rudé armády mezi 20. – 31. srpnem 1939 na břehu řeky Chalcyn gol).
Pak již následoval útok německého Wehrmachtu na Polsko po tzv. glivickém incidentu, který němečtí nacisté sami zinscenovali.
Každé z těchto výše uvedených dat lze považovat za začátek druhé světové války. Pokud to někdo popírá, plive tím po meziválečné Československé republice, která se stala jednou z prvních obětí nacistické agrese s plným pochopením Velké Británie a Francie, které o sobě tvrdily, že jsou demokratické. Pokud tak činí historici, politici a novináři, je to ostudné násobně.
Jan Zeman
Diskuze je uzavřena.