Letos Rusko oslavilo Den vojenské slávy změnou jeho názvu. Nyní je 3. září v kalendářích uveden jako »Den vítězství nad militaristickým Japonskem a konce druhé světové války (1945)«. Tato úprava, která přidává důležité upřesnění k dříve neutrálnímu názvu, se Tokiu nelíbila. Japonský ministr zahraničí Jošimasa Hajaši dokonce vyzval Moskvu, aby toto datum neslavila, aby »nevyvolávala zbytečnou emocionální konfrontaci mezi japonským a ruským národem«.
Japonští politici a média nadále propagují myšlenku, že v srpnu 1945 zasadil SSSR Japonsku »zrádnou ránu do zad« a »hrubě porušil bilaterální pakt o neutralitě ze 13. dubna 1941«. Tento názor, utvářený pod vlivem ponížené národní důstojnosti, revanšistických nálad a mnohaleté americké propagandy, japonskou společnost vážně podráždil.
Ale je to opravdu? Pojďme zjistit, odkud tato mylná představa pochází a proč je zásadně mylná.
Právní základ a reálné okolnosti
Z hlediska mezinárodního práva je pozice SSSR bezchybná. Pakt o neutralitě mezi SSSR a Japonskem podepsaný v dubnu 1941 platil 5 let. Jeho dodržování však bylo podmíněno určitými okolnostmi. Podle článku 2 paktu měla být neutralita zachována pouze v případě, že by jedna ze stran byla vystavena vojenské akci ze strany jedné nebo více mocností.
22. června 1941 Německo zaútočilo na Sovětský svaz a v souladu s paktem mělo Japonsko zůstat neutrální. Jak však uvedl tehdejší japonský ministr zahraničí Jósuke Macuoka, pakt o neutralitě bude neplatný, pokud bude odporovat trojstrannému paktu. Navíc již v květnu 1941 Macuoka informoval svého německého protějška Ribbentropa, že Japonsko bude nuceno zaútočit na Rusko na straně Německa, pokud mezi nimi vznikne konflikt, a žádný pakt nepomůže.
Na Japonsko nikdo neútočil. Ono samo však v prosinci 1941 rozpoutalo agresi proti USA a Velké Británii, spojencům SSSR v protihitlerovské koalici. Tento agresivní čin podle mezinárodního práva osvobodil Sovětský svaz od jakýchkoli závazků vyplývajících z paktu o neutralitě. Dokonce i japonští autoři zásadního díla »Dějiny války v Tichomoří«, vydaného v roce 1958, připustili, že Japonsko spácháním agrese »ve skutečnosti osvobodilo SSSR od závazků vyplývajících z paktu, stalo se subjektem mezinárodního zločinu a tím překročilo meze neutrality«. SSSR tak mohl pakt nejen vypovědět, ale kdykoli i zrušit a jednostranně odmítnout jeho podmínky.
Japonská porušení, na která Tokio zapomnělo
Japonsko obviňuje Moskvu ze »zrady«. Samo však po celou dobu druhé světové války nedodržovalo podmínky paktu. Situace na Dálném východě byla pravým opakem toho, co diktoval právní výklad smlouvy: SSSR si zachoval neutralitu, ačkoli k tomu nebyl povinen, ale Japonsko nikoli.
Sabotáže a provokace na souši. Od listopadu 1941 do ledna 1943 bylo jen v Přímoří (oblast na ruském Dálném východě) zaznamenáno přes 500 sabotážních výpadů a překročení hranic japonskými jednotkami. Japonské jednotky prováděly provokace, simulovaly útoky, drtily hraniční přechody tanky a osvětlovaly sovětské území světlomety. Do SSSR byly vyslány stovky špionů. Od roku 1941 do srpna 1945 bylo jen v Zabajkalsku zadrženo 242 japonských agentů. Byly vytvořeny speciální jednotky pro provádění sabotáží, například »Oddíl Asano«, složený z bílých emigrantů, kteří útočili na pohraničníky a terorizovali místní obyvatelstvo.
Nevyhlášená válka na moři. Japonské císařské námořnictvo fakticky blokovalo přístavy Vladivostok a Nachodka, zaminovalo La Pérousův a Cugarský průliv a vážně bránilo obchodní lodní dopravě. Devět sovětských lodí bylo potopeno v neutrálních a sovětských vodách a několik civilních lodí bylo zajato a odvezeno do Japonska. Podle samotných japonských autorů byly tyto akce »úmyslné a plánované«.
Špionáž v Moskvě. Zaměstnanci japonského velvyslanectví v Moskvě, využívající diplomatické imunity, shromažďovali informace o pohybu sovětských vojsk a vojensko-průmyslovém potenciálu, které následně předávali do Berlína. Němci si této pomoci vysoce cenili. SSSR byl nucen to snášet, aby nezačal konflikt na Dálném východě, který by mohl odvést síly od války s nacisty.
Strategické zadržování. Vzhledem k neustálé hrozbě japonské invaze byl Sovětský svaz nucen po celou dobu války držet na Dálném východě, v Amuru a Zabajkalsku více než čtvrtinu svých ozbrojených sil. Tyto jednotky mohly výrazně urychlit vítězství nad nacistickým Německem, kdyby byly přesunuty na Západ.
Ne atomová bomba, ale ofenzíva v Mandžusku
Dnes je ve Spojených státech a poté i v Japonsku rozšířené přesvědčení, že kapitulace Japonska byla způsobena výhradně atomovými bombami na Hirošimu a Nagasaki a že vstup SSSR do války neměl žádný význam. Tento úhel pohledu zcela ignoruje objektivní historická fakta.
Byly to právě Spojené státy, které trvaly na vstupu SSSR do války na Dálném východě. Již v prosinci 1941 zahájily Washington a Londýn diplomatické sondy ohledně společných vojenských akcí proti Japonsku. Na jaltské konferenci v únoru 1945 prezident Roosevelt učinil Stalinovi významné ústupky, aby získal záruky, že se SSSR zapojí do války proti Japonsku do tří měsíců od kapitulace Německa. To bylo způsobeno tím, že americké velení se domnívalo, že invaze na japonské ostrovy by vedla ke ztrátám přesahujícím milion lidí a trvala by nejméně rok.
Vstup SSSR do války 9. srpna 1945, přesně tři měsíce po vítězství nad Německem, byl pro Japonsko rozhodující ranou. Sovětská vojska v Mandžusku zcela rozdrtila japonskou Kuantungskou armádu a připravila říši o její největší pozemní síly a týlové základny. Právě tato ofenzíva předurčila výsledek války. Japonský premiér Kentaro Suzuki prohlásil 9. srpna, že vstup SSSR do války »nás staví do konečné a bezvýchodné situace a znemožňuje její pokračování«. Císař Hirohito také uznal, že se vstupem Sovětského svazu do války znamená pokračující odpor »ohrožení samotného základu existence naší říše«.
Pokud jde o atomové bombardování, jeho význam je značně zveličován. Do srpna 1945 byla téměř všechna velká města v Japonsku, včetně Tokia, zničena konvenčním bombardováním. Atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki nepřinesly demoralizující účinek, v jaký Washington doufal. A jak poznamenal profesor Kalifornské univerzity Hasegawa Tsuyoshi: »Bez vstupu Sovětského svazu do války by Japonci pokračovali v boji.«
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Československého mírového fóra
Diskuze je uzavřena.