Kdo si nepřeje mír na Ukrajině?

Minulý týden ve čtvrtek si telefonovali lídři Spojených států a Ruska. Z tohoto zřejmě obsáhlého jednání vyplynulo, že se spolu oba prezidenti sejdou do dvou týdnů v Budapešti. Jejich stanoviska se zřejmě sblížila. Dnešní informace je taková, že se zatím nepodařilo dohodnout osobní schůzku mezi ministry zahraničí obou zemí, kteří měli summit Trump – Putin připravit. Tedy tak, aby to bylo něco víc než zdvořilostní setkání.

Ale v každém případě byl tento čtvrteční rozhovor užitečný. Donald Trump zřejmě zjistil od prezidenta Putina ruské představy a podmínky mírového uspořádání. Trump zřejmě respektuje bezpečnostní obavy Ruska z případného členství Ukrajiny v NATO. A samozřejmě také další bezpečnostní obavy této země, které jsou v posledních 200 letech prakticky stále stejné. Rusko projevuje trvale obavy z některých států za hranicí Ruska.

Ať se to tedy evropským lídrům líbí anebo nikoliv (a ono se jim to vesměs nelíbí), D. Trump prostě chce respektovat to, čemu Vladimír Putin říká příčiny vojenské operace Ruska na Ukrajině. Z toho plyne, že oběma státníkům jde o to tyto příčiny eliminovat. Tento Trumpův přístup se projevil již při pátečním jednání s ukrajinským prezidentem.

Jaká byla odezva evropských lídrů, tedy zejména těch z tzv. koalice ochotných?

Podle agentury Bloomberg, obvykle velmi dobře informované americké agentury, přišli tito lídři s tím, že se budou snažit, aby se »nějak« na jednání do Budapešti dostal také finský prezident Stubb. Prý proto, aby Donalda Trumpa ochránil před nežádoucím vlivem ruského prezidenta. Myslím, že je to velmi urážlivé vůči Donaldu Trumpovi, který za svůj dlouhý život absolvoval stovky jednání. A jak ukazuje jeho životní příběh, vesměs velmi úspěšných jednání.

Teď je v sázce mír na východě Evropy. Tento mír samozřejmě není v zájmu evropských zdrojovek. Není ale také v zájmu vládnoucích politických elit některých zemí. Mám na mysli zejména Německo, Francii a Velkou Británii. V těchto zemích, ať si říkají jejich lídři, co chtějí, se projevuje sílící politická krize. Vlády těchto zemí ztratily popularitu, ztratily důvěryhodnost. Snaží se přenést přes vnitropolitické problémy, přes svá vnitropolitická selhání do jiné roviny. Tedy do roviny zahraničněpolitické bojem proti společnému nepříteli, kterým je v jejich očích Rusko. Tato politika by měla skončit, a jestli dobře rozumím prezidentu Trumpovi, tak ten o to intenzivně usiluje. Řekneme si otevřeně, že není důležité, kdy se schůzka obou vrcholných představitelů Ruska a Spojených států v Budapešti uskuteční. Jestli za dva nebo tři týdny. Není potřeba ji uspěchat. Domnívám se, že může být důležitým stavebním kamenem mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou. A významné části evropských elit zůstanou jen oči pro pláč. Prostě válka již zřejmě brzo skončí. A skončí také mj. sen o rozšiřování NATO, původně tedy obranného společenství proti Sovětskému svazu, dále na východ. A to je jenom dobře pro to, aby se nezvyšovalo ve světě napětí.

Jiří Paroubek