Počátkem třetí dekády jednadvacátého století nás nejprve postihla krize související s pandemií a nyní řádí krize energetická, ještě umocněná válečným konfliktem. A opět se prokazuje, komu krize svědčí a kdo na ní naopak krutě doplácí. Organizace Oxfam, která brojí proti chudobě, označila ve své zprávě zveřejněné před začátkem výročního zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu za vítěze těchto krizí korporace a superbohaté. Současně musela konstatovat, že se opět rozrostla extrémní chudoba.
Prudké zvýšení cen potravin a energií v uplynulém roce způsobilo, že miliardáři zbohatli ještě víc, konstatuje Oxfam. »Zatímco miliony lidí nevědí, jak mají zaplatit za jídlo a energie, krize naší doby přináší miliardářům obrovský růst bohatství,« uvedl konzultant Oxfamu Manuel Schmitt.
Bohaté korporace podle organizace využívají válku jako záminku k tomu, aby si mohly výrazněji zvýšit ceny. Potravinářství a energetika přitom patří mezi odvětví, jimž dominuje malý počet hráčů. Ti tak mají efektivní oligopol a nedostatek konkurence jim umožňuje udržovat vysoké ceny.
Podle zprávy více než 95 potravinářských a energetických firem ve světě loni více než zdvojnásobilo své zisky. Celkový objem těchto zisků činí 306 miliard dolarů (6,8 bilionu korun). Z toho 84 procent (257 mld. USD) společnosti rozdělily mezi akcionáře, zatímco vyšší náklady byly přeneseny na spotřebitele.
Jedno procento nejbohatších lidí mělo v posledních dvou letech z celkového růstu nového bohatství dvoutřetinový podíl a získalo dvakrát více majetku než zbývajících 99 % populace. Celkový majetek všech miliardářů se od roku 2020 zvyšuje v průměru o 2,7 mld. USD denně.
Zároveň nejméně 1,7 mld. pracujících žije v zemích, kde je inflace vyšší než růst mezd. Zhruba každý desátý člověk ve světě hladoví, uvádí ve své zprávě Oxfam.
Organizace současně nabízí východisko, které ovšem není nijak nové. Vzpomeňme si například, kolikrát již u nás KSČM navrhovala progresivnější zdanění. Ano, jde o to více zdanit především ty nebohatší, když už je jim umožněno takto svobodně hromadit obří majetek na úkor ostatních. Nerovnost ve světě podle Oxfamu prohloubilo právě desetiletí snižování daní pro nejbohatší a pro podniky. V některých zemích mají nejchudší lidé vyšší daňové sazby než miliardáři, upozorňuje organizace a dodává, že po celém světě pocházejí z daní z majetku stále jen čtyři procenta daňových příjmů.
»Korporace a jejich hlavní superbohatí vlastníci musejí konečně spravedlivě přispět ke společnému dobru,« prohlásil Schmitt. Kupříkladu daň jenom ve výši pěti procent pro světové multimilionáře a miliardáře by podle Oxfamu mohla přinést 1,7 bil. USD ročně. To by stačilo na to, aby se z chudoby vymanily dvě miliardy lidí…
Žel, zatím jsou v čele států většinou představitelé, kteří takováto a podobná řešení zásadně odmítají. Česko rozhodně nevyjímaje, i zde se politici volí podle jiných kritérií, přičemž nejdůležitější je, jak kdo umí vyprávět o svobodě. Nepřipadá přitom vám také, že svět se v posledních desetiletích ubírá úplně jiným směrem než kupředu?
Ivan Cinka
Soudruh nám možná doloží kolik nadací podporující potřebné pohrobci KSČ založili a použili k tomu jako nástupníci majetek KSČ, který KSČM převzala.
KSČM nepřevzala téměř žádný majetek, buržoazní režim, zaklínající se úctou k vlastnictví, komunistům skoro všechno ukradl. Co dnes komunisté mají, vybudovali vlastními silami prakticky od nuly.
Chudoba se neodstraní dobročinností ani hraním si s daněmi, ale jedině systémovými změnami směrem k socialismu. Jak přesvědčivě dokázali právě komunisté během své vlády. Podařilo se prakticky odstranit chudobu i navzdory obtížným podmínkám studené války a ekonomické blokády.
Cinka jako obvykle lže. Naopak v roce 2022 majetek nejbohatších 500 lidí klesl o 1,4 bilionu dolarů (asi 32,4 bilionu korun). Majetek těchto lidí se totiž neodvíjí od množství soukromých jachet, letadel a paláců, ale z největší části od tržní kapitalizace firem, v nichž mají majetkové podíly. S všeobecným poklesem aktuální hodnoty akcií těchto firem, klesá i hodnota jejich majetku.
Je pravda, že zisky některých firem stoupají. Mimo jiné energetických, bankovních a světe div se i potravinářských. Mezi největší zloděje v potravinářském průmyslu ČR se řadí i jistý Slovák, který si myslí, že rozdáváním koblih zakryje svoji chamtivost a hamižnost. Bohužel se stále najdou hlupáci, kteří jeho vykutálenost neprokoukli, kupují jeho předražené zboží a zároveň podporují jeho vyděračský byznys volbou jeho osoby do vrcholných státních funkcí.