Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde

Virus covid-19 poznamenal v uplynulých několika letech životy lidí na celé planetě. Ať už se jednalo o tragédie způsobené jím vyvolanými úmrtími nebo jenom s ním souvisejícím omezením běžného života. Jednotlivé státy měly k vypořádání se s touto výzvou různé způsoby, v některých případech však byla, a dokonce stále je snaha o řešení situace zneužívána pro laciné politické cíle.

Asi žádná jiná země se v souvislosti s covidem nedostala do hledáčku médií více než Čína. Není teď přitom řeč o prvotním obvinění, podle nějž virus samotný pocházel z laboratoře ve Wu-chanu, aby se později ukázalo, že toto tvrzení je více než pochybné a covid se objevil mnohem dříve v západních zemích, než byl oficiálně v Číně zachycen.

Byla to ale nejspíš právě proto Čína, která zaujala jedna z nejtvrdších protiopatření. A čemu se jí za to dostalo? Pouze kritiky a slov o potlačování svobod, virus navíc chtěli někteří politici především z USA rovnou nazývat čínským.

Když se přitom později ukázalo, že virus je i ve zbytku světa, mnohé země najednou přijímaly prakticky stejná opatření, jaká platila v Číně, a to přitom za všeobecného potlesku. Ve Velké Británii byla opatření dokonce v jednu chvíli mnohem přísnější, zatímco rozvolněné Švédsko kritizovali mnozí – i experti napříč celou Evropskou unií. Severský vyspělý zdravotní systém nakonec sice největší nápor ustál, nikoliv ale třeba tak jako Spojené státy americké, kde nedostatečná prevence přetížila zdravotnictví natolik, že mrtví se doslova hromadili na ulicích.

Dnes již lze snad skutečně s klidným srdcem říct, že nejtěžší chvíle, co se covidu týče, má naše planeta za sebou. Ani západní média by po něm letos téměř nevzdechla, tedy krom jistých výjimek – třeba pokud se v Číně objevily protesty proti pravidlům kontrolujícím šíření nemoci. V tu chvíli se ihned podle našich médií jednalo o »bojovníky za lidská práva«, zatímco když probíhaly obdobné protesty u nás, tak byli antivaxeři a odpůrci roušek označováni za podvratné živly či rovnou »proruské šváby«.

A co se stalo nyní, když Čína optimalizovala své zdravotnictví a začala rozvolňovat? Kde je jsou najednou »bojovníci za lidská práva«? Ticho po pěšině. Najednou se Čína chová nezodpovědně a je třeba zavést opatření…

Je to přitom ta samá Čína, která ještě v počátcích, kdy si země v Evropě dělaly z epidemie dobrý den, zaváděla protiopatření, ta Čína, která jako jedna z prvních vir identifikovala a následně vyvinula vakcínu, kterou přitom nabídla mnoha zemím, které na ní samy nemohly dosáhnout, protože západní vakcíny si rozdělovaly »vyspělé země« pouze mezi sebou. Je to ta Čína, která vždy proklamovala, že lidský život má přednost před ekonomikou a je to i ta Čína, která se zcela otevřeně dělila o poznatky ohledně této nemoci.

Jenže jak vidno, kdo chce psa bít, covid si vždycky najde… A opravdu nejvíc smutné je to, že k čistým politickým hrátkám a snaze o izolaci Číny je zneužíván virus, který stojí za mnoha lidskými tragédiemi. Je vidět, že někteří západní představitelé se opravdu neštítí ničeho.

Martin Kalous