Máme banány, do zahraničí můžeme, kam chceme, ale… NEJSOU LÉKY. Ani základní antibiotika včetně penicilinu, chybí léky na horečku pro děti, na zánět spojivek atd. Dokonce není k mání ani potřebné množství obalového materiálu.
»V posledních měsících například výrobce v Česku trápí v souvislosti s válkou na Ukrajině nedostatek hliníku pro výrobu blistrů (průhledná platíčka pro uchování léků), nedostatek obalového materiálu na léky, ale také nedostatek skla pro skleněné lahvičky, ampule a dózy. Dodavatelé navíc výrazně zdražili a termíny jejich dodání se prodloužily o mnoho týdnů,« vysvětluje pro seznamzpravy.cz Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem.
Umělý covid, vyprovokovaná válka na Ukrajině, ekoterorismus – jak by řekli fotbalisté, tohle byl ťukec na jeden dotek. Globalisté vítězí povětšinou již kontumačně, soupeřů nemajíce.
Ekoteroristé za vydatné podpory Bruselu postupně vyexpedovali výrobu léků do Asie a Afriky, navzdory dostatečně známým a rovněž snadno předvídatelným rizikům, spojených jak se samotnou výrobou, tak s expedicí, dopravou a trvanlivostí.
Nechci zde podrobně rozebírat výrobu léků v socialistickém Československu, nicméně v těch základních jsme tehdy byli soběstační. I penicilin jsme si vyráběli sami – od roku 1949 v Roztokách u Prahy.
Jenže trh se postupně globalizoval, Evropa se zbavovala výroby – jednak kvůli zelenému šílenství a jednak kvůli podstatně nižším nákladům = výrazně větším ziskům, a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Kromě každodenního vhazování miliardových obnosů do bezedné žumpy jménem Ukrajina nemá dnes Evropa už nic, čím by byla atraktivní, natož aby ve všech ohledech sama sebe uživila.
Nedostatek léků jistě zaznamená fatální následky, které média buď zamlčí, nebo je budou bagatelizovat, ale na věci to nic nezmění. Nehledě k tomu, že přesunutí výroby z Asie a Afriky zpět na starý kontinent nehrozí – minimálně ze dvou důvodů – 1. globalisté na soběstačnosti Evropy nemají zájem a za 2. i kdyby k onomu přesunu dali souhlas, Evropa momentálně nemá výrobní kapacity, jejichž znovuvybudování by podle odborníků trvalo řadu let. To znamená, že aktuální efektivní řešení neexistuje.
Korunu všem nasadila Česká lékárnická komora, a to mě vážně dostalo, která na seznamzpravy.cz lidem radí, aby celou situaci probrali s lékárníkem a poradili se o dalších možnostech. Býti lékárníkem, asi bych tasila kord! Známé rčení »kde nic není, ani smrt nebere« má tentokrát obtížně stravitelnou pachuť, neboť smrt v tomto případě brát může. A bude! A podle všeho si už i bere, jen se o tom nikde nepíše.
Pamatujete si ještě na počátek 90. let na ty nadšené vzdechy mnoha z okovů zlých komunistů vysmyknuvších se spoluobčanů, že jsme konečně zase součástí civilizované Evropy?
Po 33 letech života v téhle vyspělé, demokratické civilizaci pomalu nemáme čím topit a svítit, co jíst, a i na ten penicilin už došlo…
Byť to na první pohled pořád ještě tak vypadat nemusí, Evropa je dnes nejchudším kontinentem. Snad aby jen nějaký ten poslední Fiala zhasnul a zabouchnul za sebou dveře. Dojeli jsme na konečnou, vážení. Malér ovšem je, že nemáme kam vystoupit.
Marie Krejčíková
Plánovači špatně naplánovali? Nebo trh špatně natrhal? Nebo snad vyhořela nějaká továrna?
Soudružko Krejčíková, vy tu protirežimní novinařinu prostě neumíte. Oč tklivější by byl reálný příběh matky samoživitelky, která mrzne v pronajatém bytě, nemá čím nakrmit své 3 děti a dítku trpícímu angínou se nedostává adekvátní léčby antibiotiky v důsledku jejich nedostatku. Zatím nás tu krmíte citacemi z nevěrohodného mainstreamového média SeznamZprávy, na němž jinak nenecháte nit suchou. Ale chápu, ono je jednodušší přečíst si v teplé kanceláři něco na netu a vyfabulovat z toho další obecný plivanec na současný systém, než zvednout zadek a jít dělat reálnou žurnalistiku do terénu. Za mě ale dobrý. Takoví revolucionáři na baterky s banánem v puse jsou z mého pohledu naprosto neškodní.
U soudružky Krejčíkové-Zacharové bych očekával alespoň minimální schopnosti dialektického uvažování. Je podstatný rozdíl mezi výpadkem (výroby) penicilinu a jejich nedostatkem v lékárnách. Nadměrné předepisování širokospektrálních antibiotik praktickými lékaři dlouhodobě vede k rezistenci bakterií na tyto přípravky. Klasickým příkladem je „obvoďáky“ oblíbený lék AUGMENTIN ten obsahuje amoxicilin a kyselina klavulanová, druhá látka má antirezistenci odbourávat, což se ne vždy stane. Shodné složení má řada dalších přípravků různých výrobců pod odlišným názvem. ČLK proto opakovaně vyzývá lékaře aby se při medikaci pokud možno vraceli k právě k penicilinu. Výše uvedené není je obecně známoz běžně dostupných zdrojů, ke kterým nemá asi autorka přístup…