Kde není vůle, není cesta

Po katastrofální ostudě na fotbalovém EURO visí ve vzduchu otázka – proč fotbal NE a hokej ANO? Byť jsem několikrát psal, že letošní hokejové zlato nelze přeceňovat (MS není konfrontací TOP hráčů, chybí ruská sborná a konec konců i nevyzpytatelné Bělorusko), co by za něho »kopačky« dali, i za to »druholigové« zlato…

Odpověď připravenou mám: protože ve fotbale není zvykem, aby hráči v patnácti, šestnácti letech odcházeli za lepším ven. Fotbalisté sice ven odcházejí, ale v mnohem pozdějším věku, resp. pozdě, kdy už nějaký výrazný výkonnostní posun nepřipadá v úvahu. Podívejte se např. na Coufala, Součka, Schicka apod. Taky odešli pozdě a na EURO vyhořeli. Jistě se zeptáte proč, když nehrají ve špatných zahraničních klubech a třeba zrovna tihle tři v nich rozhodně neleští lavičku náhradníků. Taky odpovím – oni sami špatní nejsou, jenže v těch zahraničních klubech kolem sebe mají úplně jinou kvalitu než v nároďáku. Proto se tam chytli, byť k TOP hvězdám tamních domácích lig určitě nepatří. Ty z nich dělají česká média a někteří rádoby experti – falešná slovíčka, jak by řekl prezident Klaus.

Jak jsem už nadhodil – špatní nejsou, ale na druhou stranou nejsou ani natolik dobří, aby v reprezentaci byli lídry, tahouny. Zapadnou tak, jako zapadli na EURO, do šedi průměrnosti až podprůměrnosti, kterou mají kolem sebe. Bojovnost nestačí, ta se navíc bere za samozřejmost.

Patrik Schick je toho učebnicovým příkladem – zatímco v Leverkusenu se hraje na něho, dostává balóny do dobrých pozic, v nároďáku aby si pro míče chodil snad až k vlastnímu gólmanovi. A poněvadž zase není tolik TOP, aby to dvakrát třikrát za zápas uměl vzít na sebe, obešel tři čtyři protihráče a skóroval, rozplyne se v té šedi průměrnosti, až se po 90 minutách ptáte, zda ten Schick vůbec hrál.

My už dnes neumíme vychovat nikoho, snad kromě blbů, s nimiž bychom mohli vydláždit starou Prahu a ještě by zbylo na barikády, kdyby jich někdy bylo zapotřebí.

Výstižně to ve svém populárním glosáři popsal Honza Rajnoch: »Pravidelně objíždím valné hromady a neslyšel jsem nic, co by fotbal u nás mělo posunout. Vše se zatím točí jen kolem politikaření a boje o moc. Já jsem z toho zklamaný.« Tohle není nic jiného, než odraz společnosti, který se logicky promítá všude, sport nevyjímaje. Cožpak se v poslaneckých lavicích a u řečnického pultu ve Sněmovně odehrává majoritní většinu času něco jiného než politikaření a boj o moc – namísto tvorby kvalitních zákonů??? Neodehrává. Odehrává se tam přesně totéž, co Rajnoch odpozorovává na oněch valných hromadách. V hokeji se pod Áloisem děje to samé, akorát že v hokeji se nám o kvalitu starají zahraniční kluby, kam kluci v těch 15-16 letech za podpory finančně »krvácejících« rodičů prchají před českou hrůzou, aby z nich hokejově něco bylo. Holt, kde není vůle, není cesta.

Martin Kalous