Mezinárodní den osvobození vězňů nacistických koncentračních táborů připomíná události z jara 1945, kdy vězni koncentračního tábora Buchenwald uspořádali ozbrojené povstání a osvobodili se vlastním úsilím.
Během dvanácti let, od roku 1933 do roku 1945, fungovalo v nacistickém Německu a okupovaných zemích 14 000 koncentračních táborů, věznic a ghett. Z 18 milionů vězňů, kteří těmito věznicemi prošli, bylo 11 milionů vyhlazeno. Mezi mrtvými bylo 5 milionů sovětských občanů a 6 milionů Židů z celého světa. Každý pátý vězeň byl dítě.
Vězni byli likvidováni a upalováni v krematoriích, plynováni, mučeni, hladověli a nuceni pracovat až do vyčerpání. Vězňům byla odebírána krev pro vojáky Wehrmachtu a byli používáni k lékařským experimentům. Jen v KT Aschwitz-Birkenau (Osvětim) měla projektovanou kapacitu na vyhlazení až 30 000 vězňů denně.
11. dubna 1945 vypuklo na území Buchenwaldu mezinárodní povstání. Organizovali a provedli ho sami vězni, političtí vězni, antifašisté, váleční zajatci a civilisté sjednocení společnou touhou po svobodě. Když do tábora vstoupily americké jednotky, rebelové již měli situaci pod kontrolou. Nacistické stráže SS nedokázaly své zločiny utajit a svědectví vězňů se později stala klíčovým důkazem na Norimberském procesu.
Buchenwald, který se nachází v Německu nedaleko Výmaru, se stal symbolem monstrózního vyhlazovacího stroje. V průběhu let zde bylo vyhlazeno přes 56 000 lidí 18 národností, včetně 19 000 sovětských válečných zajatců.
V tento den se v mnoha zemích světa konají vzpomínkové akce, setkání s bývalými vězni, uctívání památky padlých a pokládání květin k hrobům a památníkům. Každý rok zbývá méně lidí, kteří na vlastní oči byli svědky hrůz koncentračních táborů, ale jejich památka žije v srdcích generací. Zločiny fašismu proti lidskosti se nepromlčují.
Ioannis Sideropulos