V médiích se množí články, jak je naše oblíbená káva, zvláště pak nejoblíbenější arabica, ohrožena. Její ceny jsou rekordní, v posledních pěti letech zdražila o 100, 150 i 245 %. V pozadí jsou opakující se neúrody kávy v hlavních produkčních státech: Brazílie (sucha, vedra, i mrazy), Indonésie, Vietnam, Kolumbie, Etiopie…
Může za to klimatická změna, kdo jiný.
Ano. Ale zmiňovaná klimatická změna vyžaduje upřesnění. Nejde o masové antropogenní emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a metanu, ale o pokračující ničení tropických deštných pralesů, které nebýt běsnění lidí, vytváří příhodné podmínky, mimo jiné pro pěstování kávy. Není podstatné, zda ničení tropických deštných pralesů probíhá formou ohně nebo formou pily a sekery. V obou případech se následkem vypálení či vykácení tropických deštných pralesů v příslušném regionu drasticky zhoršuje klima: rostou teploty, přibývá sucho, v některých regionech mohou udeřit i mrazy. Kávovníkové plantáže a s nimi i pěstování kávy pak trpí neúrodou, resp. mívá smůlu.
Je to již asi dvacet let, co Evropská unie prosazuje maximální využívání biopaliv coby obnovitelných zdrojů energie. Že je to hodně perverzní a neekologické, prý nevadí. Údajně tak chrání klima. Autoři takových názorů zřejmě neumějí počítat. Nejhorší případ je olej z palmy olejné. Pokud se v zájmu založení plantáže této palmy vypálí tropický deštný prales, emise oxidu uhličitého se zvýší v úhrnu šestkrát, o zkáze druhově bohatého ekosystému tropického deštného pralesa nemluvě. Teprve po dvaceti letech takové a podobné perverzní praxe přišlo vedení EU s reformou. Za biopaliva bude považovat jen tzv. certifikovaná biopaliva, tj. vypěstovaná na půdě, která nebyla určitý počet posledních let odlesněna. Nejhorší není klasický byrokratický přístup vykazování. Horší je, že se bude klidně odlesňovat dál a produkce z nově odlesnění půdy půjde na domácí trh nebo do zemí, které taková kritéria neuplatňují.
A co na to pěstitelé kávy? Prý se musí nějak uživit. V domácí i světové společnosti vládne nelítostná konkurence (podle některých svobodný demokratický trh) a kdo nedrží krok, zkrachuje a může se jít pást. Tedy, pokud jsou pastviny k disposici. Ve světě, kde zuří 10-15 válek, zdůvodňovaných různě, ale v zásadě jde přímo či nepřímo o zdroje a trhy, tomu těžko může být jinak.
Jan Zeman